Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 75/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. K., zastoupeného advokátem JUDr. M. U., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Hradci Králové "v oddílu B, vložce č. 587, jímž bylo rozhodnuto o zániku společnosti I., a.s., bez likvidace ke dni 1. 1. 2000, a to rozdělením na obchodní společnost E., a.s., a obchodní společnost I.C., a.s., spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 183 odst. 2 písm. a), b) a c) obchodního zákoníku,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Krajský obchodní soud v Hradci Králové rozhodl, že se v obchodním rejstříku vedeném u téhož soudu v oddílu B, vložce č. 587, ke dni 1. 1. 2000 zapisuje výmaz obchodní společnosti I., a.s., neboť tato společnost zanikla bez likvidace rozdělením na obchodní společnost E., a.s., a na obchodní společnost I. C., a.s. (obě se sídlem v Novém Městě nad Metují), jež jako právní nástupkyně přebírají veškerý majetek, práva a závazky zaniklé obchodní společnosti.

Toto usnesení stěžovatel napadl ústavní stížností, v níž uvedl, že jím Krajský soud v Hradci Králové porušil jeho ústavně zaručené základní právo podle d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zmíněnou protiústavnost spatřuje stěžovatel zejména v tom, že krajský soud prý rozhodl v rozporu s kogentní úpravou podle ustanovení obchodního zákoníku, neboť zapsal do obchodního rejstříku "v neobvykle krátké lhůtě" citované změny proti vůli akcionáře (stěžovatele) a to ještě před projednáním jeho žaloby o určení neplatnosti usnesení valné hromady předmětné obchodní společnosti. Stěžovatel se rovněž domnívá, že ustanovení , b) a c) obchodního zákoníku je protiústavní, jelikož odporuje právu na spravedlivý proces a principu soudní ochrany oprávněných nároků a zájmů.

Proto stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského obchodního soudu v Hradci Králové zrušeno a zároveň navrhl, aby bylo zrušeno také ustanovení § 183 odst. 2 písm. a), b) a c) obchodního zákoníku.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, že návrh obstojí po stránce formální, může jej zkoumat i po stránce věcné.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. To mimo jiné znamená, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její bezprostřednost, takže pokud by ji podal ten, kdo napadeným zásahem orgánu veřejné moci nebyl bezprostředně ve svých základních právech nebo svobodách postižen, jednalo by se o osobu, které je k podání návrhu zjevně neoprávněná.

V daném případě stěžovatel napadl usnesení Krajského obchodního soudu v Hradci Králové, kterým byl proveden zápis v obchodním rejstříku. Jak však Ústavní soud judikoval již dříve (srov. usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, str. 331), v řízení před rejstříkovým soudem se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, nýbrž toliko o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Stěžovatel v postavení akcionáře předmětné společnosti tedy nebyl účastníkem takového řízení před rejstříkovým soudem a není proto ani oprávněn, aby proti citovanému usnesení rejstříkového soudu ústavní stížnost podal.

V citovaném usnesení Ústavní soud dále připomenul, že "pro případ, že by práva akcionářů mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu těmto právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (§ 131 odst. 1 a § 183 obchodního zákoníku). Pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady společnosti jako platné, povolí na jeho základě příslušný zápis do obchodního rejstříku. Pokud následně obecný soud v řízení podle obchodního zákoníku rozhodne o neplatnosti takového usnesení, rejstříkový soud po právní moci tohoto rozhodnutí zahájí řízení podle Jinými slovy, rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady bude podkladem pro rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu či výmazu skutečností, jichž se rozhodnutí valné hromady týká. Takové řízení soud zahájí i bez návrhu."

Stěžovatel se proto mýlí, jestliže tvrdí, že stávající právní úprava akcionářům společnosti neposkytuje dostatečnou ochranu jejich práv, byť nejsou účastníky řízení před rejstříkovým soudem. Rovněž v souzené věci stěžovatel mohl uplatnit a - jak vyplývá z příslušného soudního spisu - také uplatnil (pozn.: dne 19. 12. 1999) své právo podat návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 odst. 1 obchodního zákoníku. Je tedy zřejmé, že svého práva na soudní ochranu v tomto typu řízení řádně využil, v řízení před rejstříkovým soudem však účastníkem řízení nebyl a proto nemůže být ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení rejstříkového soudu.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Protože stěžovatel jako fyzická osoba není v řízení o abstraktní kontrole norem oprávněn k podání samostatného návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, nýbrž tak může učinit toliko spolu s ústavní stížností v řízení o konkrétní kontrole norem (ustanovení , ), sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákona osud odmítnutí ústavní stížnosti, spolu s níž byl podán. To se týká i souzené věci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 8. 2000

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj