Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 363/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnost stěžovatelů D. S. a Ing. M. B., obou zastoupených JUDr. G. P., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. července 2000, sp. zn. 3787/2000/I, o opakovaném uvalení nucené správy na P., spojenou s návrhem na zrušení některých ustanovení , o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatření s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, později , mimo ústní jednání dne 18. září 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením Ústavního soudu ze dne 14. srpna 2001,

sp. zn.

, bylo projednání ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. B., sp. zn. , spojeno s projednáním ústavní stížnosti D. S., z důvodu hospodárnosti řízení, neboť je namístě o obou ústavních stížnostech rozhodnout společně; jde o věc, která má totožný jak skutkový základ věci, tak i právní aspekty s věcí ústavní stížnosti stěžovatelky.

Stěžovatelé se domáhají zrušení rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 12. července 2000 (3787/2000/I), jímž byla opakovaně zavedena nucená správa ve spořitelním a úvěrním družstvu P., spolu s návrhem na zrušení některých opatření s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, později

Tímto rozhodnutím byla - dle názoru stěžovatelů - porušena jejich zaručená práva vyplývající z y ČR, , a 4 a a 4 d, dále pak v rozporu s vyhlášenými mezinárodními smlouvami

o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, a nadto byl porušen , o spořitelních a úvěrních družstvech, doplněný , neboť v důsledku uvalení nucené správy nemohou svobodně nakládat

s finančními prostředky uloženými v záložně.

Dále stěžovatelé žádají Ústavní soud o přijetí stížnosti, s odkazem na , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), s tvrzením, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jejich vlastní zájmy. Spolu s ústavní stížnosti podali stěžovatelé též návrh na zrušení konkrétních ustanovení zákona vymezených jako "ustanovení , později

, ve znění změny a ustanovení související , 28c, 28d, 28e, 28f".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti podání stěžovatelů a shledal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě , přičemž podle

odst. 4 tohoto zákona se na vyjmenovaná řízení, včetně řízení o zavedení nucené správy, zásadně vztahují předpisy o správním řízení. Podle § 28 odst. 5 je účastníkem řízení pouze dotčená družstevní záložna. Je proto evidentní, že napadeným rozhodnutím byla bezprostředně dotčena práva spořitelního a úvěrního družstva P., jako právnické osoby, a nikoliv práva jednotlivých členů tohoto družstva. Eventuální dotčení práva stěžovatelů nakládat s finančními prostředky uloženými v záložně je pouze zprostředkované a je determinováno podílem člena na odpovědnosti za hospodaření družstva, který je výrazem principu majetkové účasti družstevníků. Člen družstva však není účastníkem řízení o zavedení nucené správy. K námitce stěžovatelů o jejich nemožnosti nakládat s finančními prostředky uloženými v záložně v důsledku uvalení nucené správy postačí dodat, že smysl nucené správy spočívá v tom, aby ochránil zájmy členů záložny (vkladatelů) proti dalšímu prohlubování neschopnosti záložny vyplácet splatné vklady.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by byli stěžovatelé osobami aktivně legitimovanými k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, a proto byl návrh odmítnut jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona].

Stěžovatelé se v ústavní stížnosti dovolávají ustanovení , podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle (tj. jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vyjma návrhu na obnovu řízení), za předpokladu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zakotvená konstrukce umožňuje Ústavnímu soudu mimořádně jednat za situace, kdy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní (opravné) prostředky, musí však být splněny ostatní náležitosti předepsané pro podání ústavní stížnosti. Aplikace tohoto ustanovení je v posuzované věci - s ohledem na důvody odmítnutí ústavní stížnosti - zjevně nepřípadná.

S ohledem na takto rozvedené důvody a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo třeba zabývat se návrhem na zrušení napadených ustanovení , neboť tento návrh má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti

(k tomu srov. např. usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2001