Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 411/2000

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. E. G., zastoupeného advokátem JUDr. M. J., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. -18, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem ze dne 10. 7. 2000 domáhá, s odvoláním na porušení a d, zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.

Z připojeného spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci se stěžovatel (dříve navrhovatel) domáhal obnovy řízení "ve věci -46 rozhodnuté rozsudkem ze dne 27. 10. 1994". Okresní soud v Lounech návrh usnesením ze dne 9. 6. 1999, čj. -10, zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 24. 11. 1999.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, neboť podle jeho názoru oba obecné soudy ve svých rozhodnutích nesprávně právně posoudily novost předkládaných listin v rámci návrhu na povolení obnovy a nesprávně vykládaly přípustnost a důvody obnovy při výkladu ustanovení a b) , (dále jen " ").

Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 4. 2000, čj. -30, řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 6. 1999, čj. -10, zastavil. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. -18, odmítl. V odůvodnění uvedl, že s ohledem na ustanovení nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudů prvního stupně je odvolání; proto funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudů prvního stupně neupravuje. Absence funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání v této části podle ustanovení zastavil. Ve zbývající části shledal, že dovolání není přípustné ani dle ustanovení , neboť není usnesením měnícím, a nelze jej subsumovat ani pod případy uvedené v ustanovení až f). Podmínky stanovené ustanovením projednávaná věc nesplňuje, neboť řízení o povolení obnovy není rozhodnutím ve věci samé. Vady řízení podle ustanovení nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolání proto nebylo přípustné ani podle tohoto ustanovení.

Dne 11. 7. 2000 podal stěžovatel k přepravě projednávanou ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. -18.

Po přezkoumání všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští ( až ). Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno je považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Uvedený závěr Ústavní soud zohlednil již mnohokrát ve své judikatuře (viz. např.

,

,

). Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě podat dovolání. V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Na znalosti mezí práva na dovolání musí Ústavní soud trvat již proto, že při podání ústavní stížnosti je stěžovatel povinně zastoupen osobou znalou práva - advokátem.

Podle cit. ustanovení Sb, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 1999, čj. -18, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 24. 11. 1999, přičemž je nutno jej pokládat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 11. 7. 2000, je z uvedeného zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2001 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj