Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 40/93

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

3. února 1994 v senátě ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku

Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. , a navazujícím

rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 Co

132/92, a Vrchního soudu v Praze, sp. zn. ,

o povinnost uzavřít smlouvu o vydání nemovitosti, t a k t o :

Ústavní stížnost se z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se svým návrhem ze dne 5. 8. 1993 domáhá

zrušení rozsudku Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. ,

a na něj navazujícího potvrzujícího rozsudku Krajského soudu

v Hradci Králové, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu

v Praze, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto dovolání.

V občanském soudním řízení se navrhovatelka vůči odpůrci,

Výzkumnému u organických syntéz Pardubice-Rybitví, domáhala

určení povinnosti uzavřít s ní smlouvu o vydání nemovitosti podle

Ústavní soud České republiky si k posuzované věci od

Okresního soudu v Trutnově vyžádal úplný spis a současně si od

uvedeného soudu vyžádal k ústavní stížnosti podle § 42 odst. 3

vyjádření.

Obsahem spisu bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu

v Hradci Králové, sp. zn. , nabyl právní moci dne 22.

9. 1992, dovolání Nejvyššímu soudu České republiky bylo

navrhovatelkou podáno dne 1. 10. 1992, Vrchní soud v Praze

usnesením ze dne 12. 1. 1993, sp. zn. , dovolání

odmítl, přičemž dané usnesení nabylo právní moci 1. 3. 1993.

Podle , jakož i ustanovení

, ústavní stížnost lze podat ve

lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní

moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně

práva poskytuje.

Podle ustanovení dovoláním lze

napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jenom pokud to

zákon připouští ( až 239 ). Z uvedeného lze

a contrario dovodit závěr, podle kterého v případech, pokud zákon

dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní

prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody,

zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 y, poskytuje. V takových případech lhůta

pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci

rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání

z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí

deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci

práva - v daném případě právo podat dovolání proti pravomocnému

rozhodnutí odvolacího soudu.

Pokud by se navrhovatel usnesením dovolacího soudu

o odmítnutí dovolání cítil dotčen na svém základním právu domáhat

se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného

soudu, daného v d,

může o ochranu daného základního práva formou ústavní stížnosti

žádat Ústavní soud České republiky. Předmětem takové stížnosti je

však denegatio iustitie a ne samotné hmotné subjektivní právo.

Jestliže by takové ústavní stížnosti, podané podle čl. 87 odst.

1 písm. d) y, bylo vyhověno, podle ustanovení

Ústavní soud České

republiky napadené usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání

zruší. V důsledku této skutečnosti je dovolací soud povinen

rozhodnout v meritu věci samotné. Pokud by se navrhovatel cítil

i po rozhodnutí dovolacího soudu dotčen ve svých základních

právech a svobodách, má možnost ve věci samotné podat na Ústavní

soud České republiky ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm.

d) y.

Vzhledem ke skutečnosti, že v posuzované věci z

neplyne oprávnění podat dovolání jako procesní prostředek

k ochraně práva, jak bylo konstatováno usnesením Vrchního soudu

v Praze, ze dne 12. 1. 1993, sp. zn. , jakož

i vzhledem ke skutečnosti, že předmětem ústavní stížnosti

navrhovatelky nebylo přezkoumání usnesení dovolacího soudu

s ohledem na jeho soulad s y základních práv

a svobod, lhůta pro podání ústavní stížnosti započala nabytím

právní moci rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7

Co 132/92, tj. 22. 9. 1992.

Podle ustanovení lze

u Ústavního soudu České republiky proti zásahu orgánu veřejné moci

České republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky, ke

kterému došlo před 1. lednem 1993, podat ústavní stížnost jenom

tehdy, jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu

soudu České a Slovenské Federativní Republiky, stanovená v § 55

odst. 3 , započala po 2. listopadu 1992.

V dané věci lhůta pro podání ústavní stížnosti započala před

zákonem stanoveným termínem, v důsledku čehož ústavní stížnost

nesplňuje podmínky, vyžadované ustanovením § 145 odst. 1 zákona č.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se

nelze odvolat.

V Brně 3. února 1994