Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS-st. 14/01

Plénum Ústavního soudu ve složení JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský na zasedání dne 26. 6. 2001 přijalo podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve věci předložení právního názoru IV. senátu Ústavního soudu, odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu

sp. zn.

, toto stanovisko:

Jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle , o soudní rehabilitaci, nelze aplikovat ustanovení , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Odůvodnění

Stěžovatel se v rámci přezkumného řízení podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, domáhal zrušení výroku o vině obsaženém v rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci z roku 1975 a zrušení vadných rehabilitačních rozhodnutí. Jeho návrh byl však zamítnut, s čímž stěžovatel nesouhlasil a ústavní stížností se domáhal zrušení příslušného usnesení Krajského soudu v Ostravě s poukazem na kasační nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001,

sp. zn.

, který řešil zcela analogickou věc.

I.

Z odůvodnění nálezu ze dne 12. 3. 2001,

sp. zn.

, kterým byla zrušena usnesení obecných soudů zamítající návrh J. M. na přezkumné řízení podle , vyplývá, že jmenovaný byl v roce 1983 uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení trestního zákona v tehdy platném znění a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. V roce 1991 byl účasten rehabilitace podle , o soudní rehabilitaci, tehdejší příslušný vojenský obvodový soud zrušil původní trestní rozsudek ve výroku o trestu, podle trestního zákona upustil od potrestání, nicméně výrok o vině původního trestního rozsudku ponechal nedotčen. Návrh jmenovaného na přezkumné řízení s cílem dosáhnout zrušení výroku o vině obecné soudy zamítly jednak s odůvodněním, že podle lze zrušit pouze uložený trest, čímž je míněna sankce, nikoliv výrok o vině, a jednak poukázaly na to, že nejde o věc, na niž se nevztahuje

Druhý senát ÚS zaujal v nálezu

sp. zn.

odlišný názor. Jednak uvedl, že i když byl přijat kvůli těm případům, na které se obecný rehabilitační předpis nevztahoval, …podřaditelnost případů osob, které byly odsouzeny pro odepření vojenské služby z důvodu svědomí a náboženského vyznání… pod rehabilitační nebyla jednoznačná, jak o tom svědčí dřívější rozhodování soudů, přičemž jasno do této otázky vnesl až Ústavní soud. Při hodnocení případu Ústavní soud musel vzít v úvahu smysl a účel rehabilitačních zákonů a morální motiv, který vedl zákonodárce k jejich vydání, zřetelně vyjádřený v preambuli a v úvodních ustanoveních, konkrétně , který upozorňuje na potlačování náboženských společností. V právní větě citovaného nálezu se uvádí, že „záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Rehabilitační předpisy je zapotřebí s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob“.

Druhý senát se v nálezu vyjádřil k pojmu „trest“, obsaženému v ustanovení Výklad, jak jej zaujaly obecné soudy, označil za zužující, neztotožnil se s ním a uvedl, že podle jeho názoru nelze rehabilitaci zužovat na výrok o trestu a ponechat bez povšimnutí výrok o vině. Smyslem je rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně, a proto i samotný výrok o vině, aniž je vázán na trest podle trestního práva, představuje sám o sobě určitý více či méně citelný trest, i když ne ve smyslu ryze trestněprávním, ale ve významu, který je mu obecně přikládán. Člověk, kterého se výrok o vině týká, je jím nesporně postižen ve sféře své osobní cti a pověsti.

II.

Případ, který projednává čtvrtý senát pod

sp. zn.

, je věcně totožný. Usnesení obecného soudu zamítající stěžovatelův návrh na zrušení konkrétně označených rozhodnutí v přezkumném řízení podle je odůvodněno tím, že podle ustanovení lze rozhodovat o zrušení nebo zmírnění trestu za trestné činy, na které se nevztahuje rehabilitace podle Na trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení trestního zákona platného do roku 1990 se vztahuje přezkumné řízení podle ustanovení , které již proběhlo. Podle názoru stížnostního soudu by bylo v zásadním rozporu s ustanovením , pokud by bylo rozhodnuto, že se vztahuje na trestné činy, na které dopadá zákon o soudní rehabilitaci.

III.

Ustanovení , ve znění redakčního sdělení o opravě chyb publikovaného na str. 1480 částky 69 Sbírky zákonů z roku 1990, zní: „ Přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v § 2, spáchané po 5. květnu 1945 … podle hlavy první zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a dále pro trestné činy … nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 …“

Ustanovení zní: „Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení a násl. , o soudní rehabilitaci.“

IV.

K výkladu a aplikaci ustanovení se Ústavní soud vyjádřil již v nálezu ze dne 18. 8. 1999,

sp. zn.

(ÚS, sv. č. 15, č. 116, str. 131), podle kterého toto ustanovení obsahuje hmotněprávní a procesní základ přezkumu. Prvním předpokladem aplikace citovaného ustanovení je skutečnost, že jde o trestný čin, na který se nevztahuje (předpoklad negativní). Další kumulativní podmínku v tomto ohledu představuje povaha posuzovaného jednání, jakožto jednání směřujícího k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky (pozitivní předpoklad). Takto vyjádřený názor na výklad citovaného ustanovení respektuje i třetí senát ÚS (usnesení ze dne 4. 5. 2000,

sp. zn.

) a sdílí ho i čtvrtý senát, který v této souvislosti poukazuje na to, že pozitivní předpoklad aplikace § 6 citovaného zákona je v jím projednávaném případě dán (resp. byl dán i ve věci ), nicméně sám o sobě neobstojí, neboť je konstruován jako kumulativní podmínka (… prokáže-li se…) ve vztahu k negativnímu předpokladu, který chybí.

Čtvrtý senát Ústavního soudu tedy zastává názor, že jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle zákona , nelze ustanovení aplikovat.

Jde o doslovný výklad zákona, který však nemůže být považován za pozitivněprávní dogmatismus bránící smyslu a účelu rehabilitačních zákonů, protože význam slova „nevztahuje“ je jednoznačným projevem vůle zákonodárce při tvorbě a přijetí , o čemž svědčí i důvodová zpráva („… vzhledem k některým případům se jeví jako účelné připustit i možnost individuálního přezkumu některých uložených trestů, které dosud režimu soudních rehabilitací nepodléhaly, pokud byl trest uložen za jednání, směřující ne zjevně nepřiměřenými prostředky k ochraně základních lidských práv, a které by tedy v demokratické společnosti nebylo postihováno trestně…“).

Vycházejíc z uvedeného návrhu IV. senátu, plénum Ústavního soudu podle přijalo stanovisko, dle něhož jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle , o soudní rehabilitace, nelze aplikovat ustanovení , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

V Brně dne 26. 6. 2001

JUDr. Zdeněk Kessler

předseda Ústavního soudu ČR