Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 606/99

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem P. B., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, směřujícímu proti usnesení Okresního soudu Olomouc ze dne 9. 11. 1999, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Svým návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným dne 6. 12. 1999 se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Olomouc ze dne 9. 11. 1999, sp. zn. s tím, že jeho vydáním byla zasažena jeho základní práva zaručená mu , a d (dále) a odst. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva).

Ze spisů Okresního soudu Olomouc, sp. zn. a bývalého VOS Olomouc, sp. zn. a spisu téhož soudu, , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách dle § 269 odst. 1 trestního zákona (dále tr. zák.) a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, a to rozhodnutím bývalého VOS v Olomouci, sp. zn. , ze dne 28. 12. 1986. Rozhodnutím téhož soudu, sp. zn. , ze dne 17. 10. 1990 v přezkumném řízení dle , o soudní rehabilitaci byl shora uvedený napadený rozsudek zrušen dle cit. zák., a to v celém výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Následně rozsudkem týž soud v hlavním líčení dne 17. 10. 1990 rozhodl při nezměněném výroku o vině, upustil dle tr. zák. od potrestání navrhovatele. Proti žádnému z uvedených rozhodnutí navrhovatel nepodal opravný prostředek a poslední z nich nabylo právní moci dne 17. 10. 1990 (navrhovateli doručeno dne 22. 10. 1990). Dne 20. 9. 1999 podal navrhovatel k Okresnímu soudu v Olomouci "návrh na přezkumné řízení podle s tím, aby zrušil rozsudek VOS v Olomouci, sp. zn. , ze dne 28. 12. 1986 a dále, aby v řízení pokračoval a následně vydal rozsudek na základě kterého by navrhovatele podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby, neboť jeho jednání nebylo trestným činem. Argumentoval tím, že v původním trestním řízení v rámci kterého byl odsouzen, nebylo dodrženo zejména ustanovení § 52 odst. 2 branného zákona ohledně platného doručení povolávacího rozkazu, poukázal dále na rozhodnutí Ústavního soudu,

sp. zn.

, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a sp. zn. a má za to, že splnil všechny podmínky pro "úplnou rehabilitaci podle předpokladů specifikovaných v , v platném znění", a měl tak být zproštěn nejen trestu, ale i viny. Dodal, že novému přezkumu podle zákona o soudní rehabilitaci brání lhůta stanovená v § 6 tohoto zákona. Měl ovšem za to, že nic nebrání tomu, aby "celá záležitost" byla přezkoumána znovu podle zák. č. 198/1992 Sb. O takto podaném návrhu rozhodl Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 11. 1999, č.j. -13 tak, že jej zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí potom rekapituloval postup všech soudů ve věci navrhovatele od počátku (odsouzení) až do rozhodnutí, která byla učiněna v rámci přezkumného řízení konaného podle příslušných ustanovení zákona o soudní rehabilitaci. Poukázal potom zejména na to, že přezkumné řízení ve věci navrhovatele bylo provedeno, v jeho rámci bylo také v souladu se zákonem o soudní rehabilitaci rozhodnuto a již z tohoto pohledu není podaný návrh důvodný. Dále zdůraznil, že z ustanovení , jednoznačně plyne, že soud event. může přezkoumat výrok o trestu, nikoli však výrok o vině.

Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem (označený jako ústavní stížnost). Obsahem tohoto návrhu je argumentace, která je z valné části shodná s jeho návrhem směřujícímu k Okresnímu soudu Olomouc ohledně žádaného přezkumu z hlediska , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Má za to, že i když byl původní rozsudek již přezkoumán z hledisek stanovených , není tato skutečnost překážkou k žádosti o přezkum věci podle jiného právního předpisu (takto dle ) Uvedl, že podobně může být rehabilitační rozhodnutí přezkoumáno na podkladě řízení o stížnosti pro porušení zákona. Konečně má za to, že soud nesprávně vyložil slovo trest, které z hlediska chápe (vyložil) jako výrok o trestu. Tímto výkladem potom narušil ust. y a v konečném důsledku takto odňal navrhovateli jeho právo na spravedlivý proces garantované odst.y a Úmluvy. Tato ustanovení (jejich porušení) se promítla i v tom, že Okresní soud v Olomouci v poučení napadeného rozhodnutí uvedl, že proti němu není stížnost přípustná. I tento postup pokládá za nezákonný a z pohledu citovaných ustanoveníy čiy za neústavní a poukázal na ustanovení kdy "se přiměřeně použijí ustanovení a násl. , o soudní rehabilitaci. Podle , o soudní rehabilitaci, v platném znění, lze proti usnesení soudu o návrhu a zahájení řízení podle tohoto zákona podat stížnost, jde-li o usnesení, jímž rozhoduje soud v prvním stupni. Uzavřel, že není tedy "přiměřené", aby mu soud takto odňal právo na opravný prostředek.

K podanému návrhu se na vyžádání Ústavního soudu vyjádřil Okresní soud v Olomouci, který odmítl výhrady, zejména s ohledem na jím uplatněný výklad pojmu slova "trest" obsažený v ust. Trest pokládá za jeden z právních následků spojených se spácháním trestného činu a nastupuje pouze v případě, kdy jde o pachatele trestně odpovědného (zmíněným následkem může být i např. ochranné opatření, náhrada škody atd.). Právě o takovém trestu (a o jeho zrušení či zmírnění) hovoří , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu ve svém . Má tedy za to, že zmíněné ustanovení citovaného zákona důsledně respektoval a řídil se jím. Proto také navrhl zamítnout podaný návrh s tím, že stran dalších výhrad uplatněných navrhovatelem odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní soud po zvážení všech shora uvedených skutečností, vycházeje z předloženého a označeného spisového materiálu i obsahu podaného návrhu i stanoviska obecného soudu dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. To především proto, že platná právní úprava stanoví, že soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čin nepodléhající rehabilitaci podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáží-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod, nikoli zjevně nepřiměřenými prostředky. Pro účely tohoto řízení (a dalšího odškodnění) se přiměřeně použijí ustanovení a násl. rehabilitačního zákona. Tento zákonný odkaz na rehabilitační zákon tedy znamená, že pro účely řízení podle je třeba aplikovat oddíl třetí a čtvrtý rehabilitačního zákona. Zmíněný návrh může podle reh. zákona podat oprávněná osoba (tou navrhovatel je a také příslušný návrh podal a bylo o něm soudem v řízení podle reh. zákona rozhodnuto). I uvedený návrh (s odkazem na ) bylo však nutno podat dle reh. zák., nejdéle do dvou let od účinnosti cit. zákona. Jestliže tedy pro řízení dle je třeba přiměřeně použít rehabilitační zákon (a takový postup, byť na jiném místě, požaduje i sám navrhovatel), je třeba analogicky použít i toto ustanovení pro návrhy podle prvního citovaného zákona, neboť neobsahuje pro případ řízení dle ustanovení, do které doby je třeba (možné) návrh podat. nabyl podle svého účinnosti dnem 1. 8. 1993. Návrh podaný v této věci navrhovatelem byl sepsán dne 9. 9. 1999 a Okresnímu soudu v Olomouci (sp. zn. ) byl podán dne 20. 9. 1999. Nelze než konstatovat, že takový návrh byl prokazatelně podán opožděně a z tohoto důvodu se jím příslušný soud nemohl (a ani neměl) zabývat meritorně. Jenom jako obiter dictum poukazuje Ústavní soud na své rozhodnutí,

sp. zn.

, které se týká aplikace a výkladu a rehabilitačního zákona, kdy konstatuje, že ust. obsahuje hmotněprávní a procesní základ takovýchto přezkumů, když na ně navazuje a zejména rehabilitačního zákona. Zdůraznil, že negativním předpokladem aplikace je skutečnost, že jde o trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitační zákon. Na tomto závěru není co měnit a třeba dodat, že ve věci navrhovatele se o takový případ nejedná.

Za dané situace nelze mít za to, že byla zasažena základní práva a svobody navrhovatele, a to ani jím výslovně označená. S poukazem na již uvedené se potom Ústavní soud další argumentací navrhovatele nezabýval, když ta se ve světle uvedených skutečností jeví jako redundantní a vlastně neschopna svého naplnění.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbyl než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2000

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu