Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 172/01

Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F.W., zastoupeného JUDr. L.M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2000, čj. -28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě zrušil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2000, čj. -20, a sám rozhodl o zamítnutí návrhu na zrušení v návrhu označených rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci, stěžovatel uvádí, že se v rámci přezkumného řízení podle , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, domáhal zrušení výroku o vině obsaženém v rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci z roku 1975 a zrušení vadných rehabilitačních rozhodnutí. Jeho návrh však obecné soudy zamítly, s čímž stěžovatel nesouhlasí a poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001,

sp. zn.

, který řeší zcela analogickou věc. Stěžovatel na argumentaci v nálezu obsaženou v plném rozsahu odkazuje, namítá porušení ústavně zaručených práv ve stejném rozsahu a stejné specifikaci a žádá, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil.

Ze spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatel z důvodu svědomí a náboženského vyznání odmítl v roce 1975 vykonat třítýdenní vojenské cvičení. Za to byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 1975, sp. zn. , odsouzen podle ustanovení trestního zákona, v tehdy platném znění, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. V přezkumném řízení podle , o soudní rehabilitaci, Vojenský obvodový soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 7. 1992, sp. zn 1 Rtv 34/92, tento rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody (jakož i rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující) a rozsudkem z téhož dne pod stejnou spisovou značkou rozhodl o upuštění od potrestání, když výrok o vině zůstal nezměněn. Protože stěžovatel měl za to, že v rehabilitačním řízení měl být zproštěn nejen trestu, ale i viny, a protože nový přezkum podle byl již vyloučen, domáhal se nápravy návrhem na přezkumné řízení s odkazem na ustanovení Jeho návrh Okresní soud v Olomouci zamítl usnesením ze dne 7. 4. 2000, čj. -20, s tím, že v řízení podle nelze rozhodovat o změně výroku o vině. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě.

Stížnostní soud napadené usnesení okresního soudu zrušil a usnesením ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. , rozhodl o návrhu stěžovatele zamítavým výrokem. V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení lze rozhodovat o zrušení nebo zmírnění trestu za trestné činy, na které se nevztahuje rehabilitace podle Na trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení trestního zákona, platného do roku 1990, se vztahuje přezkumné řízení podle ustanovení , které již proběhlo. Podle názoru stížnostního soudu by bylo v zásadním rozporu s ustanovením , pokud by bylo rozhodnuto, že se vztahuje na trestné činy, na které dopadá zákona o soudní rehabilitaci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že namítá porušení ústavně zaručených práv ve stejném rozsahu a stejné specifikaci jako ve věci řešené Ústavním soudem pod

sp. zn.

, bližší ústavně právní argumentaci neuvedl. Ze spisu

sp. zn.

Ústavní soud zjistil, že pod touto spisovou značkou Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatele J.M., který napadl usnesení obecných soudů, zamítajících jeho návrh na provedení přezkumného řízení podle s tvrzením, že porušují jeho práva ústavně zaručená v a , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, , 3 a d, a Všeobecné deklarace lidských práv a , 2, 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. J.M. byl stejně jako stěžovatel uznán vinným trestným činem podle ustanovení trestního zákona, ve znění platném před rokem 1990, a odsouzen k trestu odnětí svobody, byl účasten rehabilitačního řízení podle , ve kterém příslušný vojenský obvodový soud zrušil pouze výrok o trestu, a nikoliv o vině, a to z důvodů obdobných jako ve stěžovatelově případě. Ústavní soud s přihlédnutím k totožnému předmětu obou ústavních stížností a ke skutečnosti, že stěžovatele zastupuje v řízení před Ústavním soudem stejný právní zástupce, akceptoval stěžovatelův odkaz na ústavně právní argumentaci uplatněnou v jiné věci jiným stěžovatelem a nepovažoval za nutné vyzývat k odstranění vad a doplnění projednávané ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nálezem druhého senátu Ústavního soudu (

sp. zn.

), jehož se stěžovatel dovolává, byla zrušena usnesení obecných soudů, které zamítly návrh žalobce na přezkumné řízení podle , s cílem dosáhnout zrušení výroku o vině s odůvodněním, že podle citovaného zákona lze zrušit pouze uložený trest, čímž je míněna sankce, nikoliv výrok o vině, a jednak s tím, že nejde o věc, na niž se nevztahuje Z odůvodnění nálezu

sp. zn.

vyplývá, že Ústavní soud zaujal k oběma otázkám názor odlišný, když uvedl, že "záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem" a že "rehabilitaci nelze zužovat na výrok o trestu a ponechat bez povšimnutí výrok o vině".

Čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl v souvislosti s posuzováním projednávané ústavní stížnosti k názoru odchylnému od názoru vyjádřeného v označeném nálezu, a proto předložil vzniklou otázku k posouzení plénu Ústavního soudu ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, s odůvodněním, že předpokladem aplikace ustanovení je skutečnost, že jde o trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitační zákon, což není případ trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle ustanovení trestního zákona, ve znění platném do roku 1990, neboť tento je obsažen v

Plénum Ústavního soudu na svém zasedání dne 26. 6. 2001 přijalo stanovisko sp. zn. , dle něhož, jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle , nelze aplikovat ustanovení Čtvrtý senát Ústavního soudu je stanoviskem pléna vázán a na jeho závěry v projednávané věci plně odkazuje. V daných souvislostech se tak jeví přezkoumávané usnesení Krajského soudu v Ostravě jako ústavně konformní a tvrzení stěžovatele o porušení ústavně zaručených práv jako zjevně neopodstatněné.

Vzhledem ke shora uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. července 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu