Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 251/01

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele L. S., zastoupeného advokátem JUDr. P. T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 30. 11. 2000, čj. -29, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým se potvrzuje usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 11. 9. 2000, čj. -17, jímž soud I. stupně zastavil řízení o návrhu stěžovatele v části, v níž se domáhal určení, že majitel domu v P. je majitelem podílu na nemovitostech v rozhodnutí specifikovaných. Podle názoru stěžovatele byla napadeným rozhodnutím odvolacího soudu porušena jeho ústavní práva zakotvená v a d a a y ČR.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Dovolací soud usnesením ze dne 29. 3. 2001, čj. -50, dovolání pro nepřípustnost odmítl. V odůvodnění odmítl argument stěžovatele, dle něhož je přípustnost dovolání v projednávaném případě dána dle ustanovení , (dále též " "), ve znění po novele provedené Odkázal přitom na část dvanáctou, hlavu první, bod 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 11. 2000; dovolací soud proto postupoval dle ve znění před novelou. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné předpoklady, které by vedly k závěru o přípustnosti dovolání, rozhodl výše uvedeným způsobem.

Již v několika rozhodnutích Ústavního soudu byl vysloven právní názor, že v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz. např.

,

,

). Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, kdy to zákon připouští ( až ). Z toho je třeba dovodit závěr, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno je považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Na znalosti mezí práva na dovolání musí Ústavní soud trvat již proto, že při podání ústavní stížnosti je stěžovatel povinně zastoupen osobou znalou práva - advokátem. V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu ( , o Ústavním soudu). Usnesení soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva - v daném případě práva podat dovolání.

Podle citovaného ustanovení Sb, o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 30. 11. 2000, čj. -29, byl stěžovateli doručen dne 3. 1. 2001, přičemž je nutno jej pokládat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k přepravě dne 25. 4. 2001, je zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v ustanovení , o Ústavním soudu.

Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2001 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj