Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 323/09

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17. února 2009 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Vojena Güttlera a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavla Bednaříka, správce konkurzní podstaty Moravia banka, a. s. v likvidaci, se sídlem Palackého 133, 738 02 Frýdek - Místek, zastoupeného Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá:

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily jeho základní právo garantované d (dále jen "") a y.

Žalobou ze dne 27. 2. 2004 se žalobce TCHAS, spol. s r. o., se sídlem Francouzská 6167, 708 00 Ostrava, Poruba, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že má za úpadcem Moravia bankou, a. s. v likvidaci pohledávku ve výši 4.954.531,07 Kč. 31. 7. 2008 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět. Soud proto řízení podle ust. , 2 zastavil a zároveň ve výroku II. přiznal stěžovateli náklady řízení ve výši Kč 6.575,- splatné do tří dnů od právní moci napadeného usnesení k rukám právní zástupkyně stěžovatele Mgr. Denisy Belošovičové, advokátky se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava.

Proti výroku II., který se týkal náhrady nákladů řízení, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a potvrdil ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti (postrádající ústavně právní argumentaci) uvedl, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc. Dle stěžovatelova tvrzení došlo k porušení jeho, v ústavní stížnosti uvedených, základních práv tím, že obecné soudy nesprávně rozhodly o výši paušální odměny za zastupování účastníka advokátem v občanském soudním řízení o určení pravosti pohledávky v incidenčním sporu, když tuto přiznaly podle ust. vyhl. č. , ve znění účinném do 31. 8. 2006 ve výši Kč 6.200,- a ne podle ust. vyhl. č. , ve znění účinném do 31. 8. 2006 ve výši Kč 105.800,-. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004,

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374 - 375).

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svých základních práv, avšak argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni aplikace podústavního práva, kterou Nejvyšší soud již vyřešil svým výkladem, který je z hlediska ústavního přijatelný a Ústavní soud proto nemá důvod k zásahu. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou ústavněprávní argumentaci nepředložil. Postup a závěry obecných soudů z hlediska ústavněprávního nevybočily z rámce možného posouzení věci.

Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu