Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1551/08

Ústavní soud rozhodl dne 29. prosince 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České

republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, zastoupené Mgr. Ilonou Jeřábkovou, právní zástupkyně v Brně, Orlí 27, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 9. 2007 č. j. -49 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č. j. -68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 19. 6. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených dvou rozhodnutí obecných soudů. Dle stěžovatelky jimi byly porušeny , a y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. se podává následující.

JMB družstvo (dále jen "družstvo") podalo žalobu proti stěžovatelce, kterou se domáhalo zaplacení částky 14 335,20 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které měla stěžovatelka získat přijetím kupní ceny podle absolutně neplatné kupní smlouvy č. 58/03 z 28. 11. 2003, týkající se převodu konkrétních pozemků.

Družstvo žalobu odůvodnilo tím, že pozemky vlastnila dříve stěžovatelka a družstvo k nim mělo zřízeno hospodářskou smlouvou z 27. 1. 1975, právo trvalého užívání, jakožto vlastník budov, které se na těchto pozemcích nacházejí a tvoří s nimi jednotný funkční celek. Dne 3. 7. 2000 družstvo požádalo postupem dle , ve znění , příslušný orgán v zákonné lhůtě o změnu práva trvalého užívání pozemků na právo vlastnické. Toto ustanovení bylo však zrušeno s účinností od 30. 6. 2001. Družstvo následně uzavřelo se stěžovatelkou dle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v tehdy platném znění, dne 28. 11. 2003 kupní smlouvu o převodu předmětných pozemků, podle níž zaplatilo stěžovatelce částku 14 335,20 Kč. Poté byla nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004

sp. zn.

(č. 278/2004 Sb., N 35/32) zrušena dnem 31. 12. 2004 část druhá , nazvaná "Změna čl. II.", a byl tak obnoven stav založený až . Družstvo proto požádalo stěžovatelku o vrácení peněžního plnění s tím, že kupní smlouvu pokládá za neplatnou. Stěžovatelka odmítla vyhovět.

Na tomto základě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 9. 2007 č. j. -49 tak, že uložil stěžovatelce povinnost zaplatit družstvu částku 14 335,20 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2008 č. j. -68 tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil, když se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry.

Obecné soudy dospěly s poukazem na nález

sp. zn.

k závěru, že družstvo nabylo vlastnictví k předmětným pozemkům ze zákona, transformací práva trvalého užívání, jelikož splnilo podmínky vyžadované v . Dle soudů je tak uzavřená kupní smlouva absolutně neplatná a družstvu vniklo vůči stěžovatelce právo na vydání bezdůvodného obohacení (kupní ceny). Shodly se rovněž v závěru o tom, že právo není promlčeno, když dvouletá promlčecí doba počala běžet ode dne 31. 12. 2004, kdy skončila lhůta odkladu účinnosti uvedeného nálezu Ústavního soudu, a žaloba byla podána dne 7. 12. 2006.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se obecné soudy při svém rozhodování nevypořádaly s jejími argumenty, které uvádí rovněž v ústavní stížnosti. Stěžovatelka má za to, že nález

sp. zn.

nemohl "oživit" a násl. . I kdyby tato ustanovení obnovil, tak se tak mohlo stát toliko s účinky od 31. 12. 2004 a nikoliv zpětně k 30. 6. 2001 (Ústavní soud je negativní zákonodárce, pravá retroaktivita je zakázána); ke dni 31. 12. 2004 již družstvo nemělo právo trvalého užívání, nález nemohl mít vliv na právní úkony učiněné v mezidobí (od 30. 6. 2001 do 31. 12. 2004). Dle stěžovatelky je pro posouzení platnosti smlouvy rozhodující stav v době jejího uzavření; kupní smlouvu uzavřely strany dobrovolně. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěry soudů o tom, že právo není promlčeno. Dle stěžovatelky byl předmětný nález Ústavního soudu publikován 5. 5. 2004 a družstvo plnilo z kupní smlouvy dne 22. 7. 2004, tedy v době, kdy již vědělo o bezdůvodném obohacení. Stěžovatelka rovněž poukázala na riziko nepovolené veřejné podpory (nerovnost subjektů).

K ústavní stížnosti se vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 2 tak, že zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že rozhodoval v intencích dosavadní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu; ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou. K otázce promlčení uvedl, že nelze vázat počátek běhu promlčecí lhůty k datu předcházejícímu nabytí účinnosti nálezu

sp. zn.

, neboť vlastnické právo, neplatnost kupní smlouvy i bezdůvodné obohacení vznikly až v důsledku nabytí účinnosti uvedeného nálezu dnem 31. 12. 2004.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva nebo svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.

Tak je tomu i v posuzované věci. Navíc je možno konstatovat, že obsahově téměř shodné věci již byly opakovaně posuzovány Ústavním soudem, a to na základě řady jiných návrhů stěžovatelky - viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007

sp. zn.

, ze dne 25. 3. 2008

sp. zn.

, ze dne 24. 4. 2008

sp. zn.

, ze dne 24. 4. 2008

sp. zn.

, ze dne 1. 7. 2008

sp. zn.

, ze dne 10. 9. 2008

sp. zn.

, ze dne 16. 9. 2008

sp. zn.

, ze dne 19. 9. 2008

sp. zn.

, či ze dne 13. 11. 2008

sp. zn.

. Těmito usneseními Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti pro jejich zjevnou neopodstatněnost.

Ústavní soud v odůvodnění svého usnesení

sp. zn.

konstatoval, že "v nálezu ve věci

sp. zn.

bral v úvahu...možnost vzniku právní nejistoty, nejenom v právech subjektů, na něž se vztahoval režim ust. až , ale i v právech třetích osob. Pro vyřešení této otázky preferoval Ústavní soud cestu legislativní, k čemuž vytvořil zákonodárci dostatečný prostor odložením účinnosti citovaného nálezu. Vzhledem k tomu, že zákonodárce takovou možnost nevyužil, tedy nereagoval přijetím přiměřené právní úpravy, zůstala tato otázka k vyřešení cestou judiciální. Tak se tomu stalo, při respektování závěrů nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn.

směřujících k ochraně vlastnického práva, i v nyní projednávané věci."

V tomto usnesení také uvedl: "Z citované části předmětného nálezu lze vyvodit, že zrušením části došlo k "rehabilitaci" ust. až , které je tak součástí platného právního řádu, jakož i názor Ústavního soudu, že se uvedenou derogací obnovil stav založený těmito ustanoveními. Tím současně Ústavní soud implicite konstatoval nabytí vlastnického práva ex lege u subjektů, na které se vztahoval režim ust. až , neboť v opačném případě by nebylo možné hovořit o "obnovení stavu založeného ustanoveními , a ."

Tohoto výkladu, vyjádřeného nálezem ve věci

sp. zn.

, se obecné soudy přidržely i v řízení předcházejícím podání této ústavní stížnosti, když dospěly k závěru, že družstvo nabylo vlastnické právo na základě . Námitky stěžovatelky jsou toliko polemikou s již dříve vyslovenými právními názory Ústavního soudu v nálezu

sp. zn.

. Pokud obecné soudy z tohoto nálezu správně vycházely (což učinily), je nadbytečné se opakovanými námitkami stěžovatelky výslovně zabývat. Ústavní soud nemá žádný důvod (ani možnost) se od svých dřívějších závěrů odchýlit; tato okolnost musí být stěžovatelce zřejmá, zejména byly-li klíčové názory vyloženy (opakovaně) ve věcech, v nichž byla stěžovatelka rovněž účastnicí.

Pokud jde o námitku stěžovatelky o zakázané veřejné podpoře, je nutno uvést, že tato námitka nebyla předmětem posuzování obecnými soudy v dané věci. Ani Ústavní soud se tak touto otázkou nemohl zabývat - (subsidiarita ústavní stížnosti nejen formální, ale i materiální/obsahová).

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci nedošlo k porušení stěžovatelkou uváděných ústavně zaručených práv. Proto postupoval podle a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. prosince 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu