Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2263/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu se sídlem v Brně, Cejl 48/50, zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem v Brně, Dvořákova 13, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základních práv podle , , d a , , y ve spojení s mezinárodními závazky České republiky, vyplývajícími z "Aarhuské úmluvy a směrnice EIA".

Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ( a násl. ), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí ministra dopravy ze dne 15. 10. 2007, č. j. 67/2007-510-RK/2; současně s podanou žalobou podal návrh, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek ( ).

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. , žalobě odkladný účinek přiznán nebyl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud nestranným způsobem (resp. s "vážnou pečlivostí") nezvážil všechny jeho důvody, jež jej k podání žádosti vedly, a to zejména s ohledem na jeho žalobní argumentaci, závažnost žaloby, jakož i na úpravu možnosti přiznání odkladného účinku v kontextu mezinárodních závazků České republiky. V této souvislosti mu proto vytýká i nedostatek řádného odůvodnění rozhodnutí, z něhož nevyplývá, jaké důvody se staly podkladem pro jeho vydání, resp. proč je soud nepovažoval za závažné. Tím, že podané žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, došlo k porušení práva na "včasnou a účelnou soudní ochranu ve smyslu čl. 9 odst. 2, čl. 4 Aarhuské úmluvy a čl. 10a směrnice EIA" a může tím dojít (z procesně právního hlediska) i ke "zmaření smyslu žaloby" stěžovatele, a to i přesto, že "už teď je zřejmé, že územní rozhodnutí je nezákonné a stavební povolení bude pro tuto zásadní vadu nutno ... zrušit". Z podrobně rozvedených důvodů, a s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu proto dovozuje, že by se "přiznávání odkladných účinků žalobám ... proti ... stavebním povolením, v nichž se stanovisko EIA namítá a kdy se ještě o jeho zákonnosti nerozhodlo v soudním sporu o vydání územního rozhodnutí ... mělo stát automatickým pravidlem".

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost se totiž vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány.

K povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2001 (vydaném v právní věci stěžovatele občanského sdružení Děti Země) tak, že "ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. usnesení , in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 12, roč. 1998 - III. díl/Ústavní soud ČR, vyd. 1. - Praha: C.H. Beck, 1999, s. 489 a násl.)" jde o rozhodnutí "zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno; nejedná se proto o rozhodnutí podle ustanovení ", tedy o rozhodnutí, proti kterému by již nebylo možno použít dalších prostředků podle zákona", přičemž "za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je ... třeba pokládat projednání ve věci samé a rozhodnutí".

V usnesení

sp. zn.

Ústavní soud ke shora vyslovenému doplnil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná", když ústavní stížnost "v podstatě brojí ... proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno".

Ke stejným závěrům pak Ústavní soud dospěl i v řízení o ústavních stížnostech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, či

sp. zn.

, a tato ústavní stížnosti jako nepřípustné odmítl s tím, že nesměřovaly proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ ] .

Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit, a v nyní posuzované věci rozhodnout jinak.

Jinak řečeno, důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti zde spočívá v tom, že směřuje proti toliko procesnímu rozhodnutí, jež bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení, a jehož účel a smysl je zase jen (zásadně) procesní. Proto - a vzhledem k jeho zatímnosti - se nemůže vyznačovat kvalitou "konečného" rozhodnutí, jež je již procesními prostředky nenapravitelné, a jímž může dojít k zásahu do ústavně chráněných základních práv a svobod účastníka. Platí však, že jen rozhodnutí, jež naopak tuto "kvalitu" má, může být způsobilým předmětem ústavní stížnosti.

Nepřiznáním odkladného účinku správní žalobě se též nikterak nepředjímá výsledek řízení, resp. rozhodnutí ve věci samé.

V důsledku řečeného nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj