Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 834/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG, se sídlem Graben 21, 1010 Wien, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 142a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2008, č. j. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení krajského soudu, neboť míní, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36d.

Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně (asistentkou soudce) rozhodl o návrhu stěžovatelky (věřitelky), aby bylo rozhodnuto o úpadku a na majetek R. C., byl prohlášen konkurs [ , o úpadku a způsobech jeho řešení (), dále jen ""], tak, že "k insolvenčnímu návrhu se nepřihlíží" [, věta za středníkem, ].

Soud konstatoval, že sice podpisu zmocněnce (advokáta Mgr. Vladana Valy) na insolvenčním návrhu ani podpisům osob na plné moci, dokládající toto zmocnění, zákonem požadované úřední ověření nechybí, avšak z přiloženého výpisu "z obchodního rejstříku Obchodního soudu Vídeň" nevyplývá oprávnění osob, které plnou moc vystavily, za stěžovatelku jednat. V důsledku toho, uzavřel soud, je tu situace, kdy insolvenční návrh "není opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která by byla k podání takového návrhu platně zmocněna, a není tak splněna podmínka formulovaná v ust. "; přitom neumožňuje vyzvat stěžovatelku k opravě či doplnění návrhu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že přiložení pouze vybraných stran výpisu z obchodního rejstříku "ještě neznamená, že osoba, která plnou moc podepsala, není oprávněna za ni jednat", a v jiných jí vedených řízeních před Krajským soudem v Brně to bylo "považováno za dostačující". Jestliže vznikly pochybnosti o jednatelských oprávněních, byl soud povinen ji postupem podle vyzvat k doplnění příloh insolvenčního návrhu. Usnesení, jež napadá, lze podle stěžovatelky vydat pouze za podmínky, že by bylo prokázáno, že jednající osoby za ni jednat oprávněny nebyly.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Ustanovení předepisuje pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřené použití ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Z ustanovení se podává, že asistent soudce insolvenčního soudu činí jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu; co do postavení asistenta soudce pak podle a 5 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, platí, že asistent vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce, přičemž je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Z ustanovení v rozhodné době účinného , o vyšších soudních úřednících, plyne, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu; je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu, a jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně, jež lze napadnout odvoláním.

Ve vztahu k napadenému usnesení lze především konstatovat, že není bezpochyby procesně (podústavně) neudržitelné, pakliže soud na situaci předjímanou ustanovením reaguje vydáním usnesení, že "se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží".

Byť má usnesení o "nepřihlížení" k insolvenčnímu návrhu pouze deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i toto rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry (procesních) práv dotčené osoby (srov.

sp. zn.

,

,

; Boguszak, J., Čapek, J., Berlích, A. Teorie práva. Praha : ASPI, 2004, s. 130). "Nepřihlédnutí" k insolvenčnímu návrhu je tak - z hlediska způsobilosti "být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob" - připodobitelné k odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení, jež předjímá ustanovení

Odvolání proti tomuto usnesení ustanovení , na které soud v poučení o odvolání odkázal, nepřípustným nečiní, neboť o usnesení, jímž se upravuje (toliko) vedení řízení, nejde. Jelikož není ani rozhodnutím učiněným insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu a , neuplatní se ani výluka z přípustnosti odvolání stanovená v jeho (na nějž upozornil kupř. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 21. 1. 2008, č.j. -4).

Z řečeného se tedy podává, že vydal-li soud usnesení podle , pak nelze insolvenčnímu navrhovateli upřít právo odvolání, a to nejméně obdobou podle , 4, resp. na základě ve vztahu k

Tím, že odvolání podáno nebylo (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka - objektivně - nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Proto nelze než uzavřít, že i v dané věci je ústavní stížnost ve smyslu nepřípustná, a proto ji podle citovaného téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl.

Na tom nic nemění (z pohledu podmínky subsidiarity ústavněprávního přezkumu), že soud v poučení o odvolání uvedl, že "proti tomuto usnesení není odvolání přípustné", odkazuje na (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

,

).

Stojí nadto za zaznamenání, že napadené usnesení nemá pro stěžovatelku nereparovatelné (fatální) procesní následky, neboť, jak ji již upozornil obecný soud, postačí podat nový - řádný - insolvenční návrh; tím se pak úsudek o nedostatku podmínky subsidiarity ústavněprávního přezkumu - zde v materiálním pojetí - jen posiluje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj