Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 359/07

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 1. listopadu 2007

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Zemědělského družstva Měčín proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. , jímž byl stěžovatel vyzván k doplacení soudního poplatku.

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. se ruší.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), napadl stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byl vyzván k doplacení soudního poplatku za opravný prostředek podle položky 14a bodu 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy k , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") ve výši 12 000 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v projednávaném případě podal jednu správní žalobu, jíž napadl 7 rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň, vydaných dne 14. 6. 2006 pod č. j. 7441-02/06-21, 8306/06-1601-21, 8307/06-1601-21, 8308/06-1601-21, 8309/06-1601-21, 8310/06-1601-21 a 8311/06-1601-21. Jednalo se o rozhodnutí, která se týkala téhož stěžovatele, byla vydána téhož dne a právní argumentace v nich byla shodná. Krajský soud stěžovatele dne 9. 10. 2006 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč, tj. 2 000 Kč za každé napadené rozhodnutí. Stěžovatel po obdržení výzvy podal podle návrh na změnu rozhodnutí s odůvodněním, že dle jeho názoru je soudní poplatek v daném případě stanoven za žalobu, nikoli za počet žalobou napadených rozhodnutí, a proto zaplatil na soudním poplatku částku 2 000 Kč. Dne 12. 12. 2006 vydal Krajský soud v Plzni výzvu, jež je napadena touto ústavní stížností, v níž stěžovatele vyzval k doplacení částky 12 000 Kč s podrobným odůvodněním, v němž vyslovil právní názor odlišný od stěžovatele, tedy že soudní poplatek je stanoven za žalobu proti každému z napadených rozhodnutí, a vysvětlil, z jakého důvodu nepostupoval ve shodě s právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 56), na který stěžovatel odkazoval.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudní poplatek se vybírá za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, přičemž zákon explicitně neřeší zpoplatnění případů, kdy jedna žaloba směřuje proti více rozhodnutím. Mantinely uložení soudního poplatku za každé napadené rozhodnutí vymezil Ústavní soud ve věci

sp. zn.

, na jehož odůvodnění stěžovatel s ohledem na skutkovou podobnost věci odkazuje. Stěžovatel soudí, že napadeným usnesením bylo protizákonně a protiústavně zasaženo do jeho práva na soudní ochranu podle d (dále "").

Podle ustanovení vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Plzni, a vedlejšího účastníka řízení, Celní ředitelství Plzeň, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud ve svém podrobném vyjádření uvedl, že je nutno stanovit ve smyslu zákona poplatkovou povinnost žalobce podle počtu rozhodnutí, jejichž přezkoumání se žalobce u soudu domáhá, čemuž odpovídá i dlouhodobá a stabilní praxe. Opačný postup by mohl vést k nedůvodné nerovnosti spočívající v tom, že by žalobce napadající jediné rozhodnutí musel platit stejný soudní poplatek jako žalobce napadající jednou žalobou několik rozhodnutí. Zákon neumožňuje rozlišovat situaci, kdy je napadeno několik rozhodnutí, k nimž směřují stejné žalobní námitky, od situace, kdy je napadeno několik rozhodnutí, ke kterým směřují různé žalobní námitky. Krajský soud rovněž polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005 sp. zn. , na něž je odkazováno v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

. Dle názoru krajského soudu nelze ani aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ve věci , neboť situace v projednávané věci není stejná.

Celní ředitelství Plzeň svého práva vedlejšího účastníka nevyužilo a k ústavní stížnosti se nevyjádřilo.

Po přezkoumání ústavní stížností napadeného usnesení, vyžádaného spisového materiálu a s přihlédnutím k již konstantní judikatuře v této otázce Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je důvodná.

K přípustnosti ústavní stížnosti proti výzvě k zaplacení soudního poplatku Ústavní soud uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 16. 3. 2006

sp. zn.

, že i když výše soudního poplatku má být v souladu se zákonem a rozhodnutí soudu o poplatkové povinnosti má deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i deklaratorní rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry práv a povinností dotčené osoby (srov. Boguszak J., Čapek J., Gerloch A., Teorie práva, ASPI, Praha 2004, str. 130). Teprve napadeným rozhodnutím je určeno, jaký má obecná norma význam ve vztahu ke stěžovateli. Uvedl dále, že úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená , představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu y (nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 104). Z toho plyne, že exces obecného soudu při rozhodování o výši poplatku podle může dosáhnout takové míry, že zasáhne i do základního práva podle či 2y. Z uvedených závěrů Ústavní soud vychází i v projednávané věci, a má tak za to, že v obecné rovině je napadené rozhodnutí způsobilé zasáhnout do ústavně garantovaných práv stěžovatele. Proto posuzoval, zda se tak stalo v projednávané věci.

Ze spisu Krajského soudu v Plzni a přiloženého materiálu Celního úřadu Klatovy Ústavní soud ověřil, že stěžovatel napadl jedinou žalobou ze dne 15. 8. 2006 sedm rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň, která byla vydána téhož dne a jsou po obsahové stránce shodná. Právní argumentace stěžovatele vůči všem těmto rozhodnutím je shodná, napadá je tedy jako celek, aniž by vůči jednotlivým z nich vznášel jiné námitky. Dne 19. 10. 2006 zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Napadeným usnesením ze dne 12. 12. 2006 byl vyzván k doplacení částky 12 000 Kč (tj. 2 000 Kč za každé napadené rozhodnutí).

Podle , jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Podle sazebníku poplatků, položky 14a, podpoložky 2 písm. a), je poplatek za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví proti rozhodnutí správního orgánu stanoven na 2 000 Kč. Mezi účastníky řízení před Ústavním soudem je tedy zjevně sporná otázka interpretace pojmu "žaloba nebo jiný návrh ve věcech správního soudnictví", tj. zda je její jednota určena množstvím podání, do nichž účastník své nároky vtělí, počtem rozhodnutí, jež napadá, či jinak.

Ústavní soud se k nastolené otázce vyjadřoval v již citovaném nálezu

sp. zn.

, v němž uvádí, že je na obecných i správních soudech, aby při interpretaci podústavního práva dosahovaly ústavně konformních výsledků. Ústavně konformním výsledkem interpretace však nemůže být taková interpretace, podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den stejným správním orgánem. V tomto smyslu shledal Ústavní soud interpretaci jako protiústavní. K argumentaci Krajského soudu v Plzni, který v usnesení o výzvě k doplacení soudního poplatku i ve vyjádření k ústavní stížnosti podrobně rozebral odůvodnění nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ve vztahu k jím projednávané věci, přičemž dospěl k závěru, že skutkové okolnosti obou případů nejsou zcela identické, považuje Ústavní soud za vhodné odkázat na jiný nález zabývající se toutéž problematikou. V nálezu

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2007 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 83), který řešil ústavní stížnost skutkově zcela shodnou s nyní projednávanou věcí, dospěl Ústavní soud ke stejnému právnímu závěru jako v již citovaném nálezu

sp. zn.

.

Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod se od závěrů v obou citovaných rozhodnutích odchýlit a pro úplnost na ně odkazuje.

Na základě shora uvedených důvodů Ústavní soud bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků ( ) napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. zrušil [ a odst. 3 písm. a) ].