Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 42/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., společníkem Advokátní kanceláře Novotný & Pavlenko, s.r.o., se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2012 č. j. -6 a č. j. -7, spojené s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti a návrhem uložit Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. ledna 2013, se stěžovatel domáhal zrušení dvou usnesení Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") ze dne 31. října 2012, vydaných v řízení o žalobě stěžovatele o ochranu osobnosti a o zdržení se jednání. Usnesením č. j. -6 vyloučil městský soud k samostatnému projednání žalobu v té části, ve které se stěžovatel jako vlastník bytu domáhal uložení v rozhodnutí blíže specifikované povinnosti zdržet se obtěžování hlukem ze sousedícího bytu žalovaných. Usnesením č. j. -7 byl stěžovatel vyzván k zaplacení doplatku soudního poplatku za žalobu o ochranu osobnosti ve výši 2 000 Kč.

2. Stěžovatel se domnívá, že prvně uvedeným usnesením došlo k odnětí jeho věci zákonnému soudci, a tím k porušení jeho práva na zákonného soudce podle d (dále jen ""), a v důsledku nesprávné aplikace a absence náležitého odůvodnění též k porušení práva na spravedlivý proces podle y, zásady autonomie vůle podle y a zásady dispoziční. Pokud jde o usnesení vyzývající k doplacení soudního poplatku, stěžovatel namítá nesprávnost určení jeho výše a vadnou aplikaci příslušných ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Kromě toho navrhl, aby Ústavní soud projednal jeho věc přednostně, rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadených usnesení a přiznal stěžovateli vůči Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení.

3. Ústavní soud si za účelem projednání ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u městského soudu pod sp. zn. , jakož i vyjádření tohoto soudu. Ten ve svém stanovisku, podepsaném samosoudcem JUDr. Tomášem Novosadem, uvedl, že v rozsahu sporu o sousedské právo nebyl věcně příslušný k projednání žaloby, pročež byla věc vyloučena k samostatnému projednání usnesením, které podle věta první neobsahuje odůvodnění. O důvodech byl stěžovatel spraven při projednávání vyloučené věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , kdy soud postupoval podle a předestřel stěžovateli důvody tohoto postupu. Tuto věc rozhoduje týž samosoudce. Usnesení, kterým bylo stěžovateli uloženo doplatit soudní poplatek, nemohlo nijak zasáhnout do jeho základních práv, a to ani v případě, pokud by byl stanoven v nesprávné výši. Je-li stěžovatel přesvědčen, že na soudním poplatku přeplatil, může podat návrh na vrácení tohoto přeplatku.

4. Uvedené vyjádření bylo zasláno stěžovateli, který ve své replice zopakoval svou argumentaci, že městský soud porušil svoji povinnost respektovat zásadu dispoziční. Podle jeho názoru nelze mít za to, že v návrhu na zahájení řízení jsou věci, které se ke spojení nehodí. Tvrzení, že o vyloučené části návrhu rozhoduje týž soudce, považuje za alibistické, protože městský soud již vyslovil svoji věcnou nepříslušnost k jejímu projednání.

II.

Vlastní posouzení

5. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřeními účastníků řízení a obsahem příslušného spisu, dospěl k následujícím závěrům.

6. Ústavní stížnost je v části, ve které směřuje proti usnesení č. j. -6, zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se žalobou proti svým sousedům domáhal stručně řečeno konstatování, že svým jednáním spočívajícím v obtěžování hlukem neoprávněně zasáhli do jeho osobnostních práv, dále stanovení povinnosti zdržet se tohoto jednání a zaplacení částky 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy v penězích. Městský soud tuto žalobu vyhodnotil tak, že se jí stěžovatel domáhá dvou samostatných nároků, a to ochrany osobnosti podle (s čímž nepochybně souvisí i uplatněný nárok na náhradu nemateriální újmy) a uložení povinnosti zdržet se obtěžování hlukem podle . Pokud přitom následně podle vyloučil druhý z uplatněných nároků k samostatnému projednání z důvodu, že v tomto rozsahu není věcně příslušný k projednání žaloby, čemuž odpovídal i jeho následný postup podle (viz jeho vyjádření), nelze takovýto postup považovat za svévolný, excesivní či postrádající racionální základ a dovozovat z něho závěr o porušení základního práva stěžovatele. V souladu s nebylo třeba uvedené usnesení odůvodňovat.

7. Ústavní stížnost byla podána i proti usnesení městského soudu č. j. -7, kterým byl stěžovatel vyzván k doplacení soudního poplatku, v této části je však nepřípustná. Směřuje totiž proti procesnímu usnesení, kterým nedochází ke vzniku nebo změně soudního poplatku, nýbrž jeho výše je v něm toliko deklaratorně určena na základě zákona, aniž by byl soud v dalším řízení tímto určením vázán. Sama o sobě proto tato výzva nepůsobí zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na vrácení poplatku. Není přitom podstatné, že napadeným usnesením je stanovena i lhůta k zaplacení soudního poplatku. Příslušné řízení totiž nekončí marným uplynutím této lhůty, nýbrž až zastavením řízení. Napadené procesní rozhodnutí proto nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

8. Vzhledem k tomu, že uvedené závěry jsou v rozporu se závazným právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezech ze dne 16. března 2006

sp. zn.

(N 56/40 SbNU 547), ze dne 17. května 2007

sp. zn.

(N 83/45 SbNU 239), ze dne 26. září 2007

sp. zn.

(N 149/46 SbNU 481), ze dne 1. listopadu 2007

sp. zn.

(N 178/47 SbNU 367) a ze dne 3. dubna 2008

sp. zn.

(N 67/49 SbNU 31), podle něhož je ústavní stížnost proti takovémuto usnesení naopak přípustná, předložil I. senát Ústavního soudu podle otázku přípustnosti ústavní stížnosti proti tomuto typu procesního rozhodnutí plénu Ústavního soudu, které o ní rozhodlo svým stanoviskem ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. (dostupným na http://nalus.usoud.cz) tak, že se s výše uvedeným názorem senátu ztotožnilo. Ve zbytku lze odkázat na podrobné odůvodnění tohoto stanoviska.

9. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle jako zjevně neopodstatněnou a zčásti podle jako nepřípustnou. Stejným způsobem rozhodl i o návrhu na odklad jejich vykonatelnosti a návrhu uložit Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jež mají ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu. Návrhem na vyslovení naléhavosti věci se Ústavní soud nezabýval, neboť rozhodnutím o ústavní stížnosti se stal obsoletním.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2013

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu