Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 386/06

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelek B. B. a MUDr. B. F., zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -151 ze dne 4. 4. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "") č. j. -151 ze dne 4. 4. 2006.

Jak Ústavní soud zjistil ze sdělení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, proti rozsudku krajského soudu bylo stěžovatelkou MUDr. B. F. podáno dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. -167 ze dne 20. 3. 2008 jako nedůvodné zamítnuto.

Dle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Ústavní stížnost vychází z principu subsidiarity, tzn. je nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje až po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Z toho také vyplývá požadavek, aby ústavní stížnost umožňovala Ústavnímu soudu zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem stanovené předpoklady, i do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž byl takto účastníkem využit. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát formuloval závěr, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, bylo-li by z řízení o ústavní stížnosti vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a dále např. usnesení ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jinými slovy řečeno, za situace, kdy Nejvyšší soud meritorně přezkoumal rozsudek krajského soudu č. j. -151 ze dne 4. 4. 2006 a konstatoval jeho správnost, bylo s ohledem na princip právní jistoty nezbytné, aby byl ústavní stížností napaden i rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -167 ze dne 20. 3. 2008. Stěžovatelky však na vydání rozsudku Nejvyššího soudu nikterak nereagovaly a petit své ústavní stížnosti příslušným způsobem neupravily, přičemž v současné době již marně uplynula šedesátidenní lhůta, v níž tak mohly učinit, neboť předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl právní zástupkyni stěžovatelky MUDr. B. F. doručen dne 5. 5. 2008. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než aplikovat výše uvedený právní názor a považovat ústavní stížnost směřující toliko vůči rozhodnutí krajského soudu za nepřípustnou. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj