Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1514/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky HCl ČR s. r. o., se sídlem Praha 9, Mezi Úvozy 1850, zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. , , , ze dne 24. 5. 2005, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. -157 ze dne 27. 4. 2006 a proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. -189 ze dne 8. 4. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 6. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující všechny formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Nadto Ústavní soud požádal právního zástupce stěžovatelky dne 9. 10. 2008, aby mu zaslal dovolání, jež bylo posléze podnětem k usnesení Nejvyššího soudu, jež je rovněž napadeno touto ústavní stížností - právní zástupce stěžovatelky toto dovolání Ústavnímu soudu poskytl faxem ještě téhož dne. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť podle jejího názoru jimi byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jež jsou jí garantována a odst. 3 a y.

V řízení před obecnými soudy (tedy před soudem krajským, jako soudem prvního stupně a soudem vrchním, jako soudem odvolacím) se stěžovatelka (tehdy žalobkyně) domáhala po žalovaných (nyní vedlejších účastnících) zaplacení kupní ceny včetně příslušenství, zaplacení nákladů souvisejících s výkonem rozhodnutí a uhrazení náhrady škody. Krajský soud její žalobu zamítl, vrchní soud zamítnutí žaloby potvrdil, Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.

Již na tomto místě je třeba konstatovat, že ústavní stížnost je nutno odmítnout. Ústavní soud se zabýval v podstatě totožnou ústavní stížností (

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2008), která se s touto ústavní stížností shoduje co do povahy skutkového stavu, vedlejších účastníků i stěžovatelky. Lze proto na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, co se týká jeho odůvodnění, přiměřeně odkázat.

Nejvyšší soud ve svém usnesení, jež je napadeno touto ústavní stížností, zhodnotil zásadní právní význam ve věci samé [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] jak ve vztahu k ustanovení , tak i k ustanovení , čímž zabránil nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu (srov. např. nález

z 21. 7. 2008 - zejména odstavec čtrnáctý tohoto nálezu - a dále například nález

, nález

či nález

- Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, str. 355).

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 24. 5. 2005, rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. -157 ze dne 27. 4. 2006 a usnesením Nejvyššího soudu č.j. -189 ze dne 8. 4. 2008 nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatelky, daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu