Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1385/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně H. Č. s.r.o., zastoupené Mgr. J. K., advokátem, proti   žalovaným 1) F. P. veřejná obchodní společnost, 2)  M.  B., 3) A. B., všem zastoupeným JUDr. M. W., advokátkou, o zaplacení 876 746,32 Kč s příslušenstvím, vedené  u  Krajského soudu  v   Plzni  pod  sp.  zn.   ,   , , , o  dovolání  žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č.j. -157, takto:

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalobkyně proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2006, č.j. -157, v rozsahu, jímž  byl  potvrzen  rozsudek  Krajského  soudu  v  Plzni  ze  dne 24. května 2005, č.j. ,   , , -127, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta  žaloba  o zaplacení 876 746,32 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále  též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo  shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   ,   věty  první,   je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam  či  nikoli,  relevantní  jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) napadl,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.   ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Rovněž tak případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod dle ] může zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit jen za předpokladu, že námitky směřují do procesní otázky, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující.

Přestože dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace obsažené v dovolání k takovému závěru dospět nelze. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud založil své rozhodnutí pouze na závěru, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaných a existencí dalších zákonných předpokladů odpovědnosti za tvrzenou škodu se nezabýval.

Pakliže Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku porušení právní povinnosti žalovaných odvíjející se od konkrétních skutkových okolností v této věci v rozporu s hmotným právem, přičemž k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nedospěl ani pro jiné okolnosti včetně námitky dovolatelky, že „soudy nedocenily závažnost jednání žalovaných, jež se příčí základním právním principům“, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),  lze uzavřít,  že  dovolání  žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.  Nejvyšší soud  proto, aniž  nařizoval   jednání ( , věta první,   ), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2008

JUDr. Miroslav   Galluse

předseda senátu