Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 606/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky a o ústavní stížnosti Ing. K. W., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. března 2006, sp. zn. a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2006, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tím, že těmito rozsudky došlo k porušení jeho d (dále jen " ") garantovaných práv, a to zejména práva na rovnost, práva vlastnit majetek, jakož i dalších principů garantujících naplňování základních lidských práv v právním státě, zejména pak principu právní jistoty a principu ochrany legitimního očekávání.

Okresní soud v Chebu (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 29. března 2006, sp. zn. rozhodl tak, že se určuje, že Česká republika je vlastníkem a žalobce - Pozemkový fond České republiky (dále jen "Fond") - správcem pozemkové parcely č. 2522/2 zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 12431 pro obec a k.ú. Cheb u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb (výrok I.). Ve zbývající části, jíž se Fond domáhal určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemků ze dne 27. června.2005 (dále jen "smlouva") se žaloba zamítá (výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "soud druhého stupně") rozsudkem ze dne 31. října 2006, sp. zn. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání podané stěžovatelem proti citovanému rozsudku soudu druhého stupně Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. září 2007, sp. zn. odmítl (výrok I.) a Fondu nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Stěžovatel ve svém podání označuje touto ústavní stížností napadená rozhodnutí i právní názory soudu prvního a druhého stupně vycházející z hodnocení právního postavení oprávněných osob podle zákona o půdě v návaznosti na způsob nabytí jejich nároku a interpretaci aplikovaných ustanovení zákona o půdě za právně nesprávné.

Odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy prvního a druhého stupně, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou účastníkům známy.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Pokud jde o výklad příslušných ustanovení zákona o půdě provedený obecnými soudy a uváděný v odůvodněních ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy tyto normy vykládaly svévolně bez rozumného odůvodnění. Ústavní soud je toho názoru, že interpretace uvedená těmito soudy v napadených rozhodnutích je zcela správná, logická a řádně odůvodněná a z tohoto pohledu nelze tedy obecným soudům nic vytknout. Naopak výklad předestíraný stěžovatelem jeví se Ústavnímu soudu jako účelový a nesprávný a představuje pouhou polemiku se závěry obecných soudů. Za uvedených okolností Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených základních lidských práv stěžovatele neshledává.

Závěrem zbývá Ústavnímu soudu vypořádat se s odkazy stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu.

Prvním z nich je nález

sp. zn.

. Podle stěžovatele právní závěry obecných soudů vychází právě ze stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v tomto nálezu, ačkoli však toto stanovisko má být na právní vztah stěžovatele a Fondu nepoužitelné. Tento náhled stěžovatele však Ústavní soud nesdílí. Naopak Ústavní soud je toho názoru, že tento nález je na daný vztah nepochybně aplikovatelný a že soud prvního stupně rozhodl zcela správně v duchu tohoto nálezu, na který ve svém odůvodnění též okazuje. Soud druhého stupně pak toto rozhodnutí zcela správně potvrdil. Nález

sp. zn.

byl vydán až poté, co stěžovatel uzavřel s Fondem smlouvu, již shledaly obecné soudy neplatnou. To však nic nemění na tom, že postup Fondu při vydání pozemku a uzavírání smlouvy byl nesprávný. Ve světle citovaného nálezu se tato skutečnost pouze ex post potvrdila.

Pokud jde o stěžovatelem citované další nálezy Ústavního soudu, které dle stěžovatele měly být obecnými soudy na jeho právní vztah s Fondem použity, a to

sp. zn.

,

a

, shledal Ústavní soud, že tyto odkazy jsou nepřípadné a napadená rozhodnutí tak s těmito nálezy ani nemohou být v rozporu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2008

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu