Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 121/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PREMS T.P. S.A., se sídlem v Rumunsku, ul. 13 Decembric č. 94, Brašov, zastoupené Prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 39, na průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud "zakázal" Krajskému soudu v Brně pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv (zakotvených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a svobod), spočívajícím v průtazích při vyřizování věci vedené pod sp. zn. , a přikázal mu v řízení pokračovat.

V dané věci je patrné, že stěžovatelka brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [y]. K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu

sp. zn.

(publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatelka namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.

Podle o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná ( ), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění (dále jen ""), jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu.

Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu citovaného ustanovení ) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v probíhajících řízeních před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

). Na této již ustálené judikatuře Ústavní soud setrvává i nadále.

Z obsahu ústavní stížnosti a sdělení zástupce stěžovatelky se podává, že stěžovatelka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nepodala.

Jestliže tedy tvrzení stěžovatelky o průtazích v řízení, jež tvoří výchozí základnu ústavní stížnosti, bylo objektivně použitelné v návrhu dle , který nadto svým smyslem - i ve vztahu ku stěžovatelkou popsanému stavu v daném řízení - nutno mít (podle zákona) za přiléhavý a efektivní prostředek nápravy, pak tím, že stěžovatelka jeho prostřednictvím nepostupovala, nebyly ani "vyčerpány všechny prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje".

Na uvedeném nemůže nic změnit stěžovatelčino tvrzení, že by podání zvláštního návrhu "vedlo jen k dalším průtahům"; přitom k postupu podle důvod není, jestliže stěžovatelka netvrdí, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala její vlastní zájem.

V souladu se závěry, vyjádřenými v obdobných věcech již ve výše označených usneseních, Ústavní soud i v posuzovaném případě dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je ve smyslu nepřípustná, a návrh stěžovatelky podle shora citovaného téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj