Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 588/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele J. B., zastoupeného Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem se sídlem Kvítková 4703, 760 01 Zlín, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2000 č. j. -161, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou a po odstranění vad i v ostatním formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jímž byl v odvoláním napadené části potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. června 1999 č. j. -97, vydaný v občanskoprávní věci, v níž měl stěžovatel postavení žalovaného. Stěžovatel tvrdil, že předmětným rozhodnutím se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , a d, když v rámci své ústavněprávní argumentace poukázal na to, že neměl možnost se účastnit jednání před odvolacím soudem, neboť onemocněl, přičemž tuto skutečnost soudu včas oznámil a doložil. Pakliže, jak uvedl, byly v odvolacím řízení konaném v jeho nepřítomnosti prováděny důkazy, k nimž neměl možnost se vyjádřit, bylo tím zásadním způsobem porušeno jeho právo účastníka řízení se k nim vyjádřit. Soud měl dle přesvědčení stěžovatele jednání odročit a tím mu umožnit účast u jednání. Jelikož se tak nestalo, stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku a posléze jej nálezem zrušil.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR].

Z obsahu napadeného rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě je ve vztahu k jím dotčené materii řádně a ve shodě s požadavky zákona náležitě odůvodněn, přičemž v rozsahu stěžovatelem vznesených procesních námitek se v něm potom výslovně konstatuje, že byť svou nepřítomnost pro nemoc omluvil, nežádal, aby odvolací jednání bylo odročeno a jeho přítomnost podle názoru soudu nebyla nutná, když nic nebránilo tomu, učinit rozhodnutí v nepřítomnosti stěžovatele (str. 7 rozsudku). Takovýto postup přitom připouští (ve znění relevantním pro posouzení věci stěžovatele, tj. do novelizace provedené ; nyní ), pročež se výtka stěžovatele v daném ohledu nejeví jako důvodná, neboť svého práva jednání se účastnit se tak současným nepožádáním o jeho odročení předem vzdal a tím se vyloučil rovněž z ostatních práv s touto účastí souvisejících. Jak plyne i z ustálené soudní judikatury, kterou Ústavní soud považuje za ústavně konformní, samotnou omluvu z jednání přitom nelze bez dalšího považovat za současnou žádost o odročení jednání (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 1996 sp. zn. , uveřejněné pod č. 25 in: Soudní judikatura č. 3/1998, str. 55 a násl.; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 1999 sp. zn. , uveřejněné pod č. 38 in: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2000, str. 359 a násl.).

Vycházeje z řečeného, Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, v důsledku čehož ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů]. Pakliže rozhodl o ústavní stížnosti bezprostředně po odstranění jejích vad (k čemuž došlo 21. prosince 2004), nezabýval se již samostatně návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, když tento se stal pro uvedené bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 13. ledna 2005