Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3126/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Karla Malíka, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014 č. j. -240 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 1. 2014 č. j. -216, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho občanskoprávní věci, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva, zaručená v a a 3 d.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 47.250 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem, a Městský soud v Praze k jeho odvolání rozhodnutím, rovněž napadeným ústavní stížností, tento rozsudek potvrdil.

Ústavní soud opakovaně dává najevo, že ústavní stížnost je ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní s hodnocením, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Řečené se uplatní i v dané věci.

Ústavní soud totiž v minulosti rozhodoval o mnoha věcně identických ústavních stížnostech jiných stěžovatelů, sepsaných týmž advokátem, a jako zjevně neopodstatněné je odmítl (jde např. o usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, či

sp. zn.

, dostupných na http://nalus.usoud.cz)

Ve shodě s ostatními ústavními stížnostmi dalších poškozených komanditistů společnosti Joint Invest Action, a. s., mezi něž stěžovatel rovněž patří, je i jeho stížnost postavena na polemice se závěrem obecných soudů o předčasnosti podání žaloby o náhradu škody, jakož i jejich názoru o otevřené možnosti domáhat se svého nároku v občanskoprávním řízení. Stěžovatel je názoru, že výklad aplikovaný obecnými soudy neobstojí z hlediska práva na spravedlivý proces, jestliže - jak dovozuje - je zřejmé, že vymáhání náhrady škody touto cestou bude bezúspěšné.

Ústavní stížnost je tedy důsledkem setrvání stěžovatele na argumentaci, se kterou se obecné soudy, jakož i soud Ústavní, opakovaně vypořádaly. V podrobnostech se odkazuje na výše citovaná usnesení Ústavního soudu.

Tím je výše předznačené hodnocení ústavní stížnosti jako návrhu zjevně neopodstatněného ve smyslu odůvodněno. Jako takovou ji Ústavní soud v senátě usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu