Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3446/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Václava Touše, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 č. j. -137, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2012 č. j. -107 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 7. 2012 č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, konkrétně práva na ochranu vlastnictví podle d (dále jen " "), práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle y a zejména práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem podle y. Porušen měl být též y, podle nějž jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci.

Napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba o 84 000 Kč s příslušenstvím proti České republice jako náhrady škody za nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku se stěžovatel nemohl domoci svého nároku na náhradu škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím komplementářům. Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrzen. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze.

Stěžejním důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání vzniku škody v důsledku nesprávného úředního postupu, když zejména postup orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci nebylo možno považovat za nesprávný úřední postup, výsledek trestního stíhání ve věci byl nejistý, stěžovatel se ani po odložení věci nedomáhal náhrady škody vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům, žalobou v občanském soudním řízení ani žalobou na určení popřené pohledávky z důvodu promlčení v konkurzním řízení vedeném na majetek Joint Invest Action, k. s. ještě v době rozhodování obecných soudů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému obecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Stěžovatel především sám dostatečně nedbal ochrany svých práv, jestliže se ani po skončení trestního řízení nedomáhal svého nároku vůči společnosti Joint Invest Action, k. s., resp. vůči jejím společníkům, v řízení podle , resp. podle . Teprve v takovém řízení mohlo být (a to v civilním řízení až a pouze k případné námitce promlčení nároku ze strany žalovaných) závazně rozhodnuto o důsledcích předchozího trestního řízení a vlivu tvrzených vad trestního stíhání obviněných na běh promlčecí lhůty k uplatnění nároku stěžovatele.

Soudy se zabývaly otázkami rozhodnými pro posouzení žalobních tvrzení stěžovatele a svá rozhodnutí obšírně a přesvědčivě odůvodnily, včetně odkazů na dřívější rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Skutečnost, že se nezabývaly všemi tvrzeními a návrhy stěžovatele sama o sobě neznamená porušení práva na soudní ochranu subjektivních práv podle y ani práva na spravedlivý proces.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu