Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2447/14

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. Vítězslava Valenty, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -138 ze dne 30. 1. 2013, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -167 ze dne 20. 8. 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -197 ze dne 29. 4. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Přitom odkázal na d (dále jen " ") a evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel uplatnil v roce 1998 nárok na náhradu škody v adhezním řízení vůči obviněným osobám v souvislosti s podnikáním společnosti Joint Invest Action, k.s. Usnesením orgánů činných v trestním řízení byla v roce 2008 trestní věc odložena, protože usnesení o zahájení trestního řízení bylo nicotné a došlo tak k promlčení trestního stíhaní.

Stěžovatel následně uplatnil vůči státu nárok na náhradu škody způsobené postupem orgánů činných v trestním řízení, kterým mělo dojít ke zmaření možnosti stěžovatele uplatňovat v trestním řízení nárok na náhradu škody.

Napadeným rozsudkem obvodní soud jeho žalobu zamítl. Uvedl, že namítaná škoda nebyla způsobena konáním orgánů v trestním řízení, ale podezřelými komplementáři společnosti Joint Invest Action, k.s. Přitom stěžovatel nikdy svůj nárok vůči těmto osobám v občanskoprávním řízení neuplatnil.

Městský soud napadeným rozsudkem prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Dodal, že stěžovateli nic nebránilo uplatnit svůj nárok v občanskoprávním řízení ani po skončení trestního řízení v roce 2008, neboť podle tehdy platného se promlčecí doba po dobu běhu trestního řízení stavěla.

Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolaní podané stěžovatelem s odkazem na svou předchozí judikaturu v obdobných věcech.

II. Argumentace stěžovatele

Stěžovatel s napadenými rozhodnutím nesouhlasí. Podle jeho názoru občanskoprávní žalobu podat po skončení trestního řízení nemohl, neboť jeho nárok byl již promlčený.

III. Hodnocení Ústavního soudu

Ústavní soud se identickou problematikou, a to konkrétně ve vztahu k poškozeným v souvislosti s činností společnosti Joint Invest Action, k.s., již zabýval v řadě svých rozhodnutí, které odmítl jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 2. 2014 a odkazy tam uvedené). Ústavní soud nemá důvod cokoliv na této své dosavadní judikatuře nyní měnit, včetně svého názoru, že promlčecí lhůta podle se v době, kdy probíhalo trestní řízení, stavěla.

Ústavní soud proto z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu