Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 687/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Antonína Šebka, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 32/22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. -166, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013 č. j. -151 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2013 č. j. -125, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - na ochranu vlastnictví podle d (dále jen " "), na spravedlivý proces ve smyslu y, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu podle y a na ochranu základních práv a svobod soudní mocí, garantovanou y (dále jen " ") - dovolával zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2013 č. j. -125 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce (stěžovatel) po státu domáhal zaplacení částky 543 300 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody vyvolané nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, které bylo vedeno proti komplementářům obchodní společnosti Joint Invest Action, k. s. Stěžovatel v řízení před obecnými soudy namítal, že mu vznikla škoda, neboť se nemohl v trestním a občanskoprávním řízení domoci náhrady škody proti trestně stíhaným komplementářům obchodní společnosti. Soud posuzoval věc podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále jen " "). Konstatoval, že případný vznik škody není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení.

3. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 11. 2013 č. j. -151 rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

4. Obecné soudy dovodily, že ve věci nemohla být dána odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Nárok stěžovatele nebyl promlčen, protože bez ohledu na dodatečný stav pro odložení trestní věci z důvodu, že trestní stíhání komplementářů obchodní společnosti nebylo řádně zahájeno, se běh promlčecí doby u nároku poškozených na náhradu škody podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), řádným uplatněním v trestním řízení zastavil.

5. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. -166 pro nepřípustnost odmítnuto.

II.

Obsah ústavní stížnosti

6. Odpovědnost státu za škodu byla stěžovatelem dovozována z vadně vedeného trestního stíhání, ukončeného odložením věci podle § 159a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel proto namítal, že nemohl uplatnit nárok na náhradu škody proti primárním škůdcům v adhezním řízení, a pak ani v řízení občanskoprávním, neboť během trestního řízení došlo k promlčení nároku.

7. V ústavní stížnosti bylo argumentováno, že obecné soudy se s nárokem na náhradu škody proti státu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nevypořádaly ústavně konformně. Stěžovatel za primární pochybení státu pokládal nezákonné rozhodnutí o sdělení obvinění komplementářům obchodní společnosti, které bylo provedeno v rozporu se zákonem, a proto trestní stíhání nebylo řádně zahájeno. Podle názoru stěžovatele šlo i o nesprávný úřední postup, umocněný nepřiměřenou délkou trestního řízení.

8. Stěžovatel nesouhlasil s výkladem obecných soudů, že postupem orgánů činných v trestním procesu nebyla zmařena možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanskoprávním řízení, neboť neuplynula promlčecí doba. Usuzoval na příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů státu a tvrzenou škodou.

III.

Právní posouzení

9. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v soudním řízení, hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace podústavního práva jsou úlohou obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

10. Pochybení obecných soudů s ústavní intenzitou není Ústavním soudem ve věci spatřováno. Právní závěr o zamítnutí nároku na náhradu škody proti státu podle pro nedostatek příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání nebo nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení a tvrzeným vznikem škody nevybočuje z ústavních kautel. Soudy řádně vyložily, proč nevyhodnotily nárok stěžovatele jako důvodný. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv.

11. Výklad hmotného práva obecnými soudy nedosáhl (svým odůvodněním) rozměru nezbytného k zásahu Ústavního soudu. Nadto je nutno uvést, že stěžovatel v obsahu ústavní stížnosti uplatnil argumenty, které již byly použity v řízení před obecnými soudy, jež námitky stěžovatele o běhu promlčecí lhůty vypořádaly dostatečně a v souladu s principy spravedlivého procesu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014

sp. zn.

, ze dne 23. 10. 2014

sp. zn.

, ze dne 26. 5. 2015

sp. zn.

nebo ze dne 11. 6. 2015

sp. zn.

).

12. Z řečených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu