Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 94/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Brančíka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem Hodonín, Sadová 15, zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2013 č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Předmět řízení

1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu.

2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2013 č. j. -38 bylo ve výroku o nákladech exekuce soudního exekutora potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 8. 2012 č. j. -28. Soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení o nařízení exekuce (z důvodu zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce) a soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce.

3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele směřující proti rozhodnutí odvolací instance odmítl pro bagatelnost nároku jako nepřípustné podle , , v rozhodném znění (viz usnesení ze dne 12. 11. 2013 č. j. -64).

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval tím, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv (namítal zejména dotčení v právu na spravedlivý proces, jakož i v právech garantovaných , a d). Výklad provedený ze strany odvolacího soudu nepovažoval stěžovatel za souladný s dikcí zákonné úpravy zakotvené v a , exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. Zdůraznil, že jako soudní exekutor v daném exekučním řízení vykonal úkony (především administrativní činnost), za které je oprávněn požadovat úplatu. Své právo stěžovatel dovozoval rovněž z obsahu , o odměně a náhradách soudního exekutora - podle a 3 citované vyhlášky soudní exekutor vykonává exekuční činnost a další činnost za odměnu, v níž je zahrnuta i náhrada za běžné administrativní a jiné práce v souvislosti s touto exekutorskou činností.

III.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a proto ani není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Samotný postup v řízení, výklad práva i jeho aplikace, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, pokud tyto svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva nebo svobody fyzické či právnické osoby. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod však dosahuje jen taková interpretace obecného soudu, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti (viz např. rozhodnutí

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

). Implicitním předpokladem ochrany základních práv před Ústavním soudem v tomto směru je, aby byla tvrzena existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena, a tato podmínka v dané věci splněna zjevně není.

6. Stěžovatel jako soudní exekutor brojí předmětnou ústavní stížností proti potvrzení usnesení o nepřiznání náhrady nákladů exekuce. Náklady exekuce mohly být v tomto případě představovány pouze hotovými výdaji v souvislosti s provedením určitých úkonů v exekučním řízení. Řízení o exekuci bylo zastaveno ještě před nařízením exekuce a pověřením soudního exekutora k jejímu provedení. Vzhledem k tomu, že ani nemohlo dojít k provádění exekuce a soudní exekutor nevymohl nic, je základem pro určení jeho odměny částka nulová [k tomu viz , o odměně a náhradách soudního exekutora; nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007

sp. zn.

(N 39/44 SbNU 479), ze dne 29. 7. 2009

sp. zn.

(N 171/54 SbNU 175)]; stěžovatel proto nárok na odměnu v dané věci nemá. Výše náhrady hotových výdajů by v takovém případě rovněž nemohla být vyčíslena paušální částkou 3 500 Kč, ale jen na základě prokazatelných výdajů exekutorovi skutečně vzniklých [viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2010

sp. zn.

(N 13/56 SbNU 125)]. Hodnota plnění, jehož se stěžovatel domáhá, by tedy pravděpodobně nedosahovala ani částky 3 500 Kč, a je tedy zcela zjevně bagatelního rázu.

7. Ústavní soud uzavírá, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Takový výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice. Se zřetelem k bagatelní povaze nároku na náhradu nákladů řízení o exekuci tedy Ústavní soud v této věci na straně stěžovatele podstatný zásah do ústavně zaručených práv neshledal.

8. Z výše řečených důvodů Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že jej odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu