Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3026/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti JUDr. Davida Máši, advokáta, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. -102 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2012 č. j. -83, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů ("advokátní tarif"), takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl, že se stěžovateli jako opatrovníku žalovaného Stepana Ilavskyi určuje odměna ve výši 3 060 Kč a to dle ustanovení § 7 bodu 1 ve spojení s § 9 odst. 5 a § 11 písm. a), d), f) a g) advokátního tarifu. Vrchní soud v Praze poté též ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že rozhodnutími soudů bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle základních práv a svobod (dále jen " ") a do legitimního očekávání nabytí majetku a práva na ochranu majetku, garantovaného Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do "legitimního očekávání na ústavní aplikaci právních předpisů a na respektování nálezů Ústavního soudu obecnými soudy". Má za to, že ustanovení advokátního tarifu je protiústavní, neboť zakládá ve prospěch státu ničím neodůvodněnou nerovnost v odměňování, odměna stanovená (za stejnou práci) je podle tohoto ustanovení diskriminačně nízká a toto odlišení není ničím odůvodněné. Stěžovatel též uvádí, že oba soudy opakovaně upozornil na nález Ústavního soudu

sp. zn.

podle něhož paušální náhrada hotových výdajů náleží i za úkony právní pomoci, které nejsou ve výčtu úkonů advokátního tarifu, avšak s touto námitkou se odvolací soud nikterak nevypořádal.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Ústavní soud taktéž opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

Jelikož stěžovatel brojí proti napadeným rozhodnutím obecných soudů tím, že jim vytýká neústavní interpretaci stanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je v této souvislosti určující, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie v rozhodném smyslu zcela identifikuje s jinou ústavní stížností téhož stěžovatele, směřující proti rozhodnutím týchž soudů, o které Ústavní soud již dříve rozhodl tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. 2. 2012

sp. zn.

odmítl, když dospěl k závěru, že "určení takové tarifní hodnoty, ze které se odvíjí odměna opatrovníka - advokáta, právě s ohledem na důvody a účel ustanovení opatrovníka nelze považovat za diskriminační".

Od tohoto závěru není důvodu se odchýlit, pročež protisměrně působící (opětovnou) kritiku stěžovatele akceptovat nelze.

K tomu je přiléhavé dodat, že obsahově i právně shodnou problematikou se Ústavní soud již v minulosti zabýval, a to kupř. ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

, v nichž ústavní stížnosti tamních stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné odmítl rovněž. Ústavní soud v těchto případech předně prohlásil interpretaci § 9 odst. 5 advokátního tarifu za "věc právních úvah" obecného soudu s tím, že "není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů" (srov. např.

sp. zn.

,

,

,

,

); současně též konstatoval, že "z kontextuálního hlediska účelu a smyslu institutů opatrovnictví a právního zastoupení aplikace napadeného ustanovení porušení ústavního principu neakcesorické rovnosti ani jiných ústavně garantovaných práv nezakládá" (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

a

).

Poukaz stěžovatele na nález Ústavního soudu

sp. zn.

je nepřípadný potud, že tam byla posuzována otázka nikoli odměny, nýbrž náhrady hotových výdajů ustanoveného zástupce (obhájce), a pro rovněž dovolávaný nález

sp. zn.

platí, že se předmětné problematiky již netýká očividně vůbec.

Ústavní stížnost stěžovatele je tudíž návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud podle , v senátu a mimo ústní jednání usnesením odmítl a rovněž tak podle odmítl i akcesorický návrh na zrušení ustanovení advokátního tarifu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu