Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2611/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. N., zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Ostrava 1, Sokolská tř. 21, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009, čj. - 35, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2009, čj. - 45, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zároveň navrhl zrušení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2009, čj. - 26, byl ustanoven opatrovníkem M. H. podle . O jeho odměně, jako opatrovníka, rozhodl Krajský soud v Ostravě výrokem III. rozsudku ze dne 28. 5. 2009, čj. - 35, kterým mu přiznal částku 2.142,- Kč. S touto výší odměny nesouhlasil, podal proto odvolání, o kterém Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil.

Svůj nesouhlas s postupem a rozhodnutími obecných soudů stěžovatel odůvodnil tím, že ustanovení opatrovníkem podle je třeba považovat, podle zákona o advokacii, za poskytování právních služeb advokátem. V daném případě mu byla přiznána odměna značně nižší než odměna, kterou přiznává tatáž vyhláška při zastoupení na základě plné moci či rozhodnutí o ustanovení podle , přestože se jedná o tutéž práci. Mezi činností advokáta, který byl ustanoven účastníkovi neznámého pobytu, a advokáta, který byl ustanoven podle , není zásadní rozdíl. Naopak, opatrovník ustanovený osobě neznámého pobytu má pozici značně ztíženou, neboť může vycházet jen z obsahu spisu, a nikoli z informací klienta, se kterým se nemá možnost setkat. Proto nesouhlasil s názorem soudů obou stupňů, že činnost advokáta - opatrovníka ustanoveného podle je ryze formální. Poukázal na to, že pokud by byl jako advokát ustanoven podle , náležela by mu odměna za zastoupení ve výši 13.756,40 Kč, tedy téměř 6krát vyšší, než kterou dostal.

Stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu,

sp. zn.

a

sp. zn.

, z nichž vyplývá, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle zákonodárce, přičemž k porušení zásady rovnosti přístupu k právům dojde tehdy, jestliže se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatnění rozdílného přístupu. Jelikož je odměna ustanoveného opatrovníka z řad advokátů podle vyhl. č. značně nižší než odměna, kterou přiznává tatáž vyhláška při zastoupení na základě plné moci či rozhodnutí o ustanovení podle , přestože se jedná o tutéž práci, dochází k porušení základních práv přiznanýchd, neboť zde nejsou dány objektivní a rozumné důvody pro uplatnění rozdílného přístupu.

Stěžovatel je tak přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zakotvená v , a 4 a , odst. 2 písm. d)d, když mu na základě aplikace ustanovení byla přiznána nižší odměna.

Z ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě v bodě III. výroku shora označeného rozsudku uložil České republice povinnost zaplatit stěžovateli za zastupování částku 2.142,- Kč. Tento výrok odůvodnil tím, že podle , při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných důvodů se nemůže nikoli jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 500,- Kč. Podle citované vyhlášky tak činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 300,- Kč. Opatrovníkovi ustanovenému z řad advokátů tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2.142,- Kč, představující odměnu za tři úkony právní služby po 300,- Kč, tři paušální náhrady výdajů po 300,- Kč a z toho 19 % daň z přidané hodnoty.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci uvedený výrok potvrdil. V odůvodnění svého usnesení poukázal na to, že činnost opatrovníka vykonávaná advokátem se považuje za poskytování právních služeb. V se, ve znění účinném od 1. 4. 2006, výslovně hovoří jen o případu, kdy byl účastníkovi ustanoven zástupcem advokát. Vzhledem k tomu, že opatrovník je v občanském soudním řízení považován za zástupce účastníka na základě rozhodnutí, dopadá také na situaci, kdy účastníkovi byl z řad advokátů ustanoven opatrovník. Odměna za zastupování, včetně odměny za výkon funkce opatrovníka, se advokátovi určí podle , o mimosmluvní odměně. Je-li advokát plátcem daně z přidané hodnoty, má nárok též na daň z přidané hodnoty ve výši 19 % ze základu tvořeného součtem přiznané odměny a náhrady hotových výdajů. V posuzovaném případě přiznal soud prvního stupně advokátovi, ustanovenému opatrovníkem účastníka řízení podle , odměnu podle ve správné výši podle , které je ustanovením speciálním, vztahujícím se právě na případy, kdy byl do funkce opatrovníka, jak výše uvedeno, ustanoven advokát. Ztotožnil se s výší odměny, jak ji stanovil krajský soud. Podle odvolacího soudu je výkon funkce opatrovníka účastníka, jemuž byl opatrovníkem ustanoven advokát podle , sice výkonem advokátní činnosti, ale nelze ji srovnávat s výkonem činnosti advokáta, ustanoveného účastníkovi zástupcem podle . Výkon činnosti advokáta spočívá v zastupování účastníka, který je znám a aktivně se účastní řízení, což vyžaduje styk a spolupráci advokáta s tímto účastníkem. Naopak činnost advokáta - opatrovníka účastníka řízení, ustanoveného podle , je zpravidla jen formální.

předseda I. senátu Ústavního soudu

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel polemizuje s právními závěry krajského i vrchního soudu a jejich postup v dané věci považuje za nesprávný. Ustanovení , kterým se upravuje odměna opatrovníka, označil za nezákonné a protiústavní. K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu su ČR,d i mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy obou stupňů při svém rozhodování o odměně stěžovatele postupovaly zcela v souladu s příslušnými ustanoveními Jejich rozhodnutí je zároveň v souladu s usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž byla řešena zcela totožná problematika. Ústavní soud neshledal důvod, aby se v posuzované věci od svého předchozího závěru odchýlil. Nedošlo tedy k porušení základních práv stěžovatele, jak to uvádí v ústavní stížnosti.

Podle , o Ústavním soudu (dále jen ""), spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle názoru stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Stěžovatel využil svého práva a podal návrh na zrušení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Návrh na zrušení uvedeného ustanovení odůvodnil tím, že zakládá neodůvodněnou nerovnost při poskytování odměny advokátovi a současně jím není zohledněna komplikovanost a význam individuálních případů. Pracovní zátěž advokáta je nepřiměřená úrovni odměny takto přiznané a jeho aplikací dochází k porušení výše uvedených základních práv, zakotvených vd.

Z ustanovení vyplývá, že návrh na zrušení zákona i jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože ho lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Z toho důvodu je-li ústavní stížnost sama zjevně neopodstatněná, je zjevně neopodstatněný podle judikatury Ústavního soudu i zmíněný akcesorický návrh na zrušení zákona či vyhlášky nebo jejich jednotlivého ustanovení. Nelze totiž požadovat zrušení vyhlášky nebo jejího jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho aplikace byla v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhla do jeho základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2010

Vojen Güttler, v. r.