Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 15/99

Ústavní soud

rozhodl dne 31. března 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti JUDr. J. Z., proti výroku usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 1998, čj. -90,

za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení,

za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11.1998, čj. -90, se v napadeném výroku zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pokud jím byla

zamítnuta stěžovatelova žádost na náhradu cestovních nákladů

vynaložených dne 3. 9. 1998 ve výši 57,50 Kč, stěžovatel uvádí, že

tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to

rovněž práva zakotvená v a y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obviněný musí mít

právo kdykoli se poradit se svým obhájcem, přičemž z hlediska

nároku na náhradu hotových výdajů není délka porady s klientem

podmíněna žádným časovým úsekem. Toto právo obviněného nesmí být

omezeno ekonomickými vlivy, např. nemožností obhájce hradit

z vlastních prostředků cestu za obviněným do vzdálené věznice. To,

že jde o obhajobu ustanoveného obhájce, nesmí být na újmu klienta,

jak by se stalo v případě, jestliže by soud nepřiznal obhájci

náhradu hotových výdajů v souvislosti s druhou a další poradou

obhájce s klientem ve věznici, nepřesáhne-li tato dobu jedné

hodiny. Z uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje, aby citované

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové bylo v napadené části

zrušeno.

Krajský soud v Hradci Králové uvedl ve svém vyjádření ze

dne 10. 3. 1999, že v rozhodovací praxi obecných soudů ve výkladu

celé řady ustanovení skutečně nepanuje

shoda. Mimosoudní odměna advokátů je, jak stanovení ustanovení §

6 advokátního tarifu, vázána výlučně na "úkon právní služby" a ty

jsou vypočteny v ustanovení § 11 odst. 1, odst. 2 advokátního

tarifu. Přitom podle odst. 3 odměnu přiznat i za úkony, které jsou

odměnitelným úkonům nejbližší. Nárok na náhradu hotových výdajů,

který zahrnuje i ony sporné cestovní výdaje, je podmíněn především

účelností jejich vynaložení v souvislosti s poskytnutím právní

služby. Tento nárok se proto neváže k jakékoli právní službě, ale

pouze ke konkrétnímu úkonu právní služby s rozšířením na případy

uvedené v § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Není ničím

opodstatněno, aby tento nárok byl spojován s jinými nároky na

odměnu, zejména ne s "jinými" náklady advokáta, které jsou

zahrnuty podle § 2 odst. 2 advokátního tarifu v přiznané odměně.

Konstruovat opak z výkladu pojmu právní služba a úkon právní

služby, o což stěžovatel usiluje, by znamenalo jednat v rozporu

s a otevřít cestu k bezbřehým požadavkům

úhrad hotových výdajů a jakoukoli službou advokáta, jejíž účelnost

by posuzoval výhradně advokát sám, nikoli právní předpis.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Jičíně Ústavní

soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové o stěžovatelově

stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 10.

1998, čj. 2 -82, rozhodl napadeným usnesením tak, že toto

usnesení v bodě II podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a), odst.

2 trestního řádu zrušil s tím, že stěžovateli se podle § 151 odst.

2, 3 trestního řádu přiznává nárok na náhradu cestovních nákladů

v částce 57,50 Kč vynaložených na cestu z Jičína do Valdic

vykonanou za účelem návštěvy obviněného S. M. ve vazbě dne 1. 7.

1998, zatímco stěžovatelovu žádost na náhradu cestovních nákladů

vynaložených na cestu tamtéž dne 3. 9. 1998 ve výši 57,50 Kč

zamítl. Ze spisu je dále patrno, že stěžovatel byl ustanoven

obhájcem obžalovaného S. M. ex offo. V důvodech napadeného výroku

uvedl krajský soud, že stěžovatel cestu sice řádně vykonal,

protože však jeho porada s obžalovaným nepřesáhla jednu hodinu,

nelze ji považovat za některou z odměnitelných právních služeb

uvedených v § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996

Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování

právních služeb (advokátní tarif). Tarif totiž podmiňuje přiznání

náhrady hotových výdajů tím, že byly vynaloženy v souvislosti

s poskytnutím právní služby, porada kratší jednu hodinu však

tarifem uznanou právní službou není.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 citované vyhlášky náleží

advokátu náhrada hotových výdajů účelně vynaložených

v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní

a jiné poplatky, cestovní výdaje a další. O tom, že

v projednávané věci o takovou náhradu související s poskytnutím

právní služby jde, nelze míti pochyb, neboť stěžovatel navštívil

obviněného dne 3. 9. 1998 ve věznici ve Valdicích a měl s ním

poradu jako jeho ustanovený obhájce. To, že nejde o úkon právní

služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) citované

vyhlášky má svůj dopad pouze v tom, že stěžovateli za tento úkon

nenáleží odměna, nemůže však nic měnit na oprávněnosti

stěžovatelova nároku na náhradu hotových výdajů účelně

vynaložených na uskutečnění již konstatované cesty. O tom, že

v projednávané věci jde o účelně vynaložené výdaje, nikoli tedy

o výdaje vyplývající z "bezbřehosti" požadavků, může být

v projednávané věci stěží pochyb, neboť stěžovatel navštívil

obviněného ve vazební věznici celkem ve třech případech, z toho

v jednom případě v souvislosti s jeho výslechem. Jinými slovy,

poskytnutí právní služby mimo rámec vymezený ustanovením § 11

citované vyhlášky nezakládá sice nárok na odměnu, je však důvodem

pro poskytnutí náhrady hotových výdajů ve smyslu již citovaného

ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky. Uváží-li se navíc povinnosti

plynoucí advokátu z ustanovení , 2

Sb., o advokacii, lze stěží nesouhlasit s názorem stěžovatele, že

obviněný má právo kdykoli se poradit se svým obhájcem, což nesmí

být omezeno ani ekonomickými vlivy. Jakkoli tedy věc, pokud jde

o výši částky, jíž se týká, by mohla být považována za bagatelní,

posunuje ji do ústavně právní roviny mimo jiné i ta okolnost, že

takové nesprávné posouzení právního předpisu obecným soudy by ve

svých důsledcích mohlo ohrozit i právo obviněného na obhajobu ve

smyslu ustanovení y. Tím, že krajský soud

náhradu cestovních nákladů v uvedené výši stěžovateli nepřiznal,

odepřel mu tím právo zakotvené v článku 36 odst. 1y.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 36

odst. 1 y ústavní stížnosti podle ustanovení

písm. a) , o Ústavním soudu, vyhověl

a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v napadené části podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. března 1999