Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 320/12

Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele JUDr. D. M., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Křemencova 185/1, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2011 č. j. -101 a Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011 č. j. -89, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností směřující proti shora označeným rozhodnutím o výši odměny za úkony právní pomoci, poskytnuté jako advokátem ustanoveným městským soudem účastníku řízení neznámého pobytu, domáhal jejich zrušení. Uvedl, že sice byl soudem ustanoven opatrovníkem takového účastníka, v jeho činnosti však není rozdíl v úkonech, jež by učinil za toho, kterého by zastupoval podle - proto není žádný důvod k určení rozdílné odměny, jak to učinily soudy. Tím, že Městský soud v Praze a také Vrchní soud v Praze mu určily odměnu podle advokátního tarifu a nepřiznaly mu odměnu podle žalované částky 727.536,- Kč, jak požadoval, napadenými rozhodnutími se cítí dotčen v základních lidských právech. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 31. 3. 1999 a navrhl také zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, který považuje za diskriminační a ve prospěch státu zakládající neodůvodněnou nerovnost v odměňování.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo zjištěno, že jmenovaný soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze o stanovení výše odměny stěžovateli, který byl určen opatrovníkem osobě neznámého pobytu podle ustanovení (a který požadoval odměnu ve výši 53.560,- Kč), vč. souvisejícího výroku o náhradě nákladů státu a důvodně, v souladu s a s advokátního tarifu ( ) rozhodl tak, jak v jeho výrocích obsaženo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení vrchního soudu lze v dalším odkázat. K námitce stěžovatele, že určení a přiznání výše nákladů advokáta (ustanoveného opatrovníkem) podle , ve znění pozdějších předpisů, je diskriminační, nutno poukázat na účel a důvody, pro něž je opatrovník vymezeným účastníkům ustanovován, na znění , z něhož je zřejmé, že za zastupování opatrovníkem nepřísluší žádná odměna a pokud je zastupováním určen advokát, pak podle hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát, a to podle předpisu, který stanoví výši odměny za poskytování právních služeb. V souladu s takovým předpisem (advokátním tarifem) byla odměna za úkony právní služby určena z tarifní hodnoty 500,- Kč, jak při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení stanoví advokátního tarifu. Určení takové tarifní hodnoty, ze které se odvíjí odměna opatrovníka - advokáta, právě s ohledem na důvody a účel ustanovení opatrovníka nelze považovat za diskriminační. Pokud se stěžovatel dovolává nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, pak je třeba konstatovat, že v předmětné věci bylo rozhodováno o náhradě cestovních nákladů advokáta ustanoveného k obhajobě obžalovaného v trestním řízení.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost brojící proti určení výše přiznané odměny shledána zjevně neopodstatněnou, když nelze přehlédnout, že stěžovatel sám blíže ani neuvedl, do jakého konkrétního práva mělo být rozhodnutími soudů zasaženo. Pro odmítnutí návrhu pak nebyly dány důvody ani předpoklady pro zahájení řízení podle , tj. o navrhovaném zrušení části advokátního tarifu [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu