Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2258/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Hany, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obvodního soudu, jímž se cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, na soudní ochranu a práva na odškodnění, garantovaných a 3 d, a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným rozsudkem zamítl obecný soud žalobu stěžovatele na zaplacení částky 1.960 Kč coby náhrady nákladů vazby, která byla na stěžovateli vykonána od 28. 1. 1979 do 4. 5. 1979 pro přípravu trestného činu opuštění republiky. Soud dospěl k závěru, že žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí vznesla důvodně námitku promlčení. Stěžovatel byl totiž předmětné obžaloby zproštěn (rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 1979, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 7. 1979, sp. zn. ), a měl proto možnost žádat o náhradu škody podle Nárok je dle názoru obvodního soudu třeba posuzovat podle úpravy platné kde dni zprošťujícího rozsudku a nikoliv ke dni usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2012, sp. zn. 1 Rt 3/2012, jímž byla vyslovena účast stěžovatele na soudní rehabilitaci dle , kteréžto řízení zakládá stěžovateli odlišná práva.

Stěžovatel s takovým procesním postupem a hodnocením případu nesouhlasí. Předně uvádí, že si je vědom rozhodovací praxe Ústavního soudu v bagatelních kauzách, nicméně zde došlo k extrémnímu vybočení z ústavních mezí. Je přesvědčen, že nárok na odškodnění se v jeho případě odvozuje od rozhodnutí o soudní rehabilitaci. Tříletá promlčecí lhůta tak neběží od zprošťujícího rozsudku, ale od právní moci rozhodnutí o účasti na soudní rehabilitaci podle To se má použít nejen k rehabilitaci, ale též k odškodnění, nedošlo-li k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů, neboť zákonodárce si byl dle názoru stěžovatele vědom obtíží poškozených, kteří by se domáhali za minulého režimu řádného odškodnění. Stěžovatel pak cituje z judikatury, v níž se Ústavní soud obecně vyslovil k otázkám nápravy křivd způsobených minulým režimem.

Ústavní soud věc přezkoumal věc z pozice orgánu ochrany ústavnosti ( y) a dospěl k následujícímu závěru.

Předně platí, a je si toho vědom i sám stěžovatel, že přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí vydaných v bagatelních věcech, kdy hodnota sporného plnění pro účastníky nemůže být nijak podstatná, je specifický. Vychází z toho, že vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum prvoinstančních rozhodnutí v rámci odvolacího řízení, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s právem na spravedlivý proces, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti předpokládá splnění přísnějších podmínek; její opodstatněnost přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

).

Tak tomu v posuzovaném případě není. Obvodní soud se s klíčovou spornou otázkou, tedy od kdy začala běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, vypořádal způsobem, proti němuž nemá Ústavní soud žádné výhrady. Také on je přesvědčen, že stěžovateli zde nic nebránilo uplatnit nárok podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ihned poté, co byl zproštěn obžaloby. Podstatné je právě to, že k jednáním zakládajícím nárok na náhradu škody došlo až v době, kdy již součástí právního řádu byl (účinný) předpis takové odškodnění umožňující. Konečně zbývá doplnit, že úvaha obecného soudu je současně v napadeném rozsudku dostatečně zdůvodněna.

Vzhledem k uvedenému Ústavní soud neshledal, že by došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, a proto návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu