Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4839/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, se sídlem Pařížská 68/9, 110 01 Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 2. 2012, č. j. -577, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2012, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 2. 2012, č. j. -577 (dále jen "rozsudek") a usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. (dále jen "usnesení vrchního soudu").

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené o Ústavním soudu (dále jen " ").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Pokud stěžovatel všechny procesní prostředky vyčerpá, musí mít Ústavní soud možnost svým rozhodnutím zasáhnout (shledal-li by k tomu právem stanovené předpoklady) právě proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (a tím efektivně korigovat - rovněž z hlediska systémové hierarchie - možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod). V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.

V projednávané věci bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí soudu druhého stupně předmětem přezkumu v dovolacím řízení, a to konkrétně pod sp. zn. . Zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo předmětné dovolání odmítnuto, však ústavní stížností navrhováno není. Takováto situace představuje dle dlouhodobé judikatury Ústavního soudu důvod k odmítnutí ústavní stížnosti (např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

in http://www.usoud.cz).

Ústavní soud ještě zvažoval, zda stěžovatel nechtěl svojí ústavní stížností, navzdory znění jejího petitu, napadnout i rozhodnutí o dovolání, a odmítnutí ústavní stížnosti v tomto smyslu není přílišným formalismem, kdy ověření takovéhoto možného úmyslu stěžovatele je na místě, pokud by jej naznačoval obsah ústavní stížnosti, jako např. skutečnost, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo k ústavní stížnosti přiloženo (srovnej závěry rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena proti České republice [stížnost č. 57567/00] a též např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

in http://www.usoud.cz).

V projednávané věci rozhodnutí dovolacího soudu k ústavní stížnosti přiloženo nebylo, nicméně stěžovatel se v ní zmiňuje i o rozhodnutích na rozsudek a na usnesení vrchního soudu navazujících. Proto Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby výslovně sdělil, zda žádá skutečně zrušení toliko rozsudku a usnesení vrchního soudu, nebo i nějakých jiných rozhodnutí, a v případě druhé alternativy aby tato jiná rozhodnutí jednoznačně označil, přiložil jejich kopii, a rovněž přiložil novou plnou moc umožňující jejich napadení. Stěžovatel však přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2013 Ústavní soud informoval, že vskutku žádá toliko zrušení rozhodnutí soudů prvé a druhé instance. Zrušení předmětného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. , tedy ani po výzvě Ústavního soudu nenavrhl.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj