Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1518/12

Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Mgr. J. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -58 ze dne 25. 1. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 23. 4. 2012 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -58 ze dne 25. 1. 2012, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -36 ze dne 23. 7. 2009 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání.

Institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity, tzn., platí, že ústavní stížnost je přípustná pouze tehdy, jestliže stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval ( ). Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně odmítl jako nepřípustné ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 34, str. 321 a násl., usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikováno tamtéž, svazek 40, usnesení č. 4, str. 781 a násl., nověji pak např. usnesení

sp. zn.

,

a

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nyní projednávané věci rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem č. j. -58 ze dne 25. 1. 2012 tak, že zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které stěžovatel napadl svou ústavní stížností, tedy nebylo rozhodnutím konečným, z čehož plyne, že stěžovateli stále zůstává otevřena možnost uplatnění veškerých jeho námitek v dalším průběhu řízení před obecnými soudy.

Stěžovatel si byl výše uvedených skutečností, zakládajících nepřípustnost jeho ústavní stížnosti vědom, nicméně v této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že jeho návrh splňuje podmínky ustanovení , neboť na výsledku řízení, týkajícího se výkladu a , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, mají zájem všichni studenti Policejní akademie České republiky a všech vysokých škol nabízejících "vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva". Jedná se tedy o stovky až tisíce dalších studentů, jejichž ústavně zaručená práva by mohla být výkladem Nejvyššího soudu dotčena.

S výše uvedenou argumentací stěžovatele se však Ústavní soud neztotožnil. Možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti za situace, kdy tato podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [ ], představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba, jako výjimku z obecného pravidla, vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 1996

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, nález č. 19, str. 159 a násl.). Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že k aplikaci ustanovení je možno přistoupit zejména tehdy, jestliže nelze od dalšího postupu ve věci, a to ani před obecnými soudy, očekávat efektivní ochranu ústavně zaručených práv. Naplnění této podmínky Ústavní soud spatřuje především v případech, kdy je podstatný přesah odůvodněn potřebou zrušení neústavního právního předpisu (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, usnesení č. 1, str. 325, a nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný pod č. 281/1998 Sb.), nebo kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává potíže či nejednotnost a vyžaduje novelizaci předpisů (nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 2, nález č. 58, str. 151 a násl.), případně kdy se jedná o věc, jež se svou povahou týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů (nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, nález č. 35, str. 283 a násl.), nebo je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu právního předpisu či dodržení mezinárodní smlouvy (nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 9, nález č. 127, str. 161) či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 13, nález č. 31, str. 221 a násl.). O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Ústavnímu soudu není známo a ani stěžovatel nic takového neprokázal, že by vyřešením právní otázky, kterou se zabývalo napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, tzn., zda absolvent Policejní akademie České republiky splňuje z hlediska svého vzdělání podmínky pro zápis do seznamu advokátních koncipientů, bylo zabráněno vzniku či pokračování velkého množství soudních sporů. Stěžovatelem tvrzené dotčení ústavně zaručených práv dalších osob se pohybovalo toliko v hypotetické rovině, neboť stěžovatel neuváděl, že by absolventi Policejní akademie České republiky, příp. jiné vysoké školy s obdobným rozsahem výuky právních předmětů, hromadně žádali o zápis do seznamu advokátních koncipientů, nýbrž vycházel pouze z teoretické možnosti, že by někteří z nich někdy v budoucnu takto postupovat mohli. Skutečnost, že stěžovatel by v případě úspěchu "vybojoval" možnost působení v oboru advokacie i ostatním studentům Policejní akademie České republiky, pro naplnění podmínky přesahu vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu postačovat nemůže, neboť nebylo prokázáno, že by momentálně takový zájem u dotčených osob v potřebném rozsahu existoval. Prominutí podmínky vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva by za těchto okolností bylo především v zájmu stěžovatele samotného, což se však míjí se smyslem citovaného ustanovení.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle , neboť stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, a ustanovení , b) téhož předpisu nebylo možno v jeho věci aplikovat. Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení ( ), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by se tak nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj