Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 16/96

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti města K. o zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany České republiky ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, kterým byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu k prodeji bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města K., spolu s níž byl podle podán návrh na zrušení ustanovení , ve znění , a ustanovení , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Navrhovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva obrany České republiky ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, kterým byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu k prodeji bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města K. V odmítnutí souhlasu Ministerstva obrany ( , ve znění ) spatřuje jednak porušení ústavního práva na samosprávu podle a y a jednak práva vlastnického, garantovaného d. Požádal zároveň Ústavní soud, aby neodmítl ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a to ve smyslu Uvedený návrh stěžovatel zdůvodňuje tím, že stížnost se svým obsahem a návrhem na zrušení ustanovení citovaných zákonů dotýká práv všech obcí v České republice, jež jsou vlastníky domů s byty ozbrojených složek, v důsledku čehož svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

Ústavní soud dne 21. února 1996 vyzval navrhovatele o doplnění ústavní stížnosti ve smyslu naplnění podmínek, vyžadovaných ustanovením V příloze svého podání ze dne 22. března 1996 město K. předložilo Ústavnímu soudu přípis náčelníka VS B. čj. 55911, ze dne 23. ledna 1995, ve kterém sděluje M.ú. v K., že Ministerstvem obrany bylo přijato opatření, omezující vydání souhlasu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytům ozbrojených složek s výjimkou posádek, které se ruší a byty jsou uvolňovány ve prospěch civilního sektoru. K uvedenému podání ze dne 22. března 1996 stěžovatel dále přikládá vyjádření města V. ze dne 19. března 1996, podepsané starostou, a vyjádření města P. ze dne 21. března 1996, podepsané starostou. Vyjádření obou měst, vlastnících rovněž domy s byty ozbrojených složek, poukazují na zásadní význam vyřešení možnosti dispozice s těmito byty v další správě bytového fondu obce. K doplnění ústavní stížnosti je konečně přiloženo i stanovisko zástupkyně starosty města H. ze dne 20. března 1996, ve kterém je obsažen názor, podle něhož kvalifikace bytů podle umožňuje jejich privatizaci bez souhlasu Ministerstva obrany (citované ustanovení upravuje právní režim bytů, jež mají charakter služebních bytů přechodně).

Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal podle i vyjádření ministra obrany České republiky, který v první řadě zaujal odmítavé stanovisko k možnosti interpretovat souhlas nebo nesouhlas s prodejem či pronajmutím bytů ozbrojených složek podle , resp. ve smyslu zásahu orgánu veřejné moci. V uvedeném konání spatřuje dispozitivní chování adresáta právní normy, předvídané zákonem, přičemž poukazuje na d, podle něhož vlastnictví zavazuje, jakož i na o. z., upravující podmínky zásahů do vlastnického práva. Souhlas s převodem, resp. s pronájmem bytů ozbrojených složek je ve vyjádření považován za zákonem stanovené omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu (jímž je zabezpečení obrany státu), přičemž je upozorněno na skutečnost, že se tak neděje za náhradu. V souvislosti s naplněním podmínek, obsažených v , tudíž ministr obrany dochází ke stanovisku negativnímu, tj. ke stanovisku, podle něhož podmínky uvedeného ustanovení v dané věci splněny nejsou. Dále poukazuje na skutečnost, že v případě úspěšnosti návrhu na zrušení ustanovení , ve znění , a ustanovení bez odpovídající kompenzace právní a ekonomické mizí z právní úpravy možnost zajistit vojákům z povolání (a občanským zaměstnancům) odpovídající bytový standard (přičemž vůči vojákům z povolání jde o povinnost VS, upravenou v , ve znění pozdějších předpisů). Odmítá argumentaci navrhovatele, spatřující v nesouhlasu s převodem bytů ozbrojených složek omezení práva na samosprávu obcí podle , 101 a 104 y a akceptuje pouze nahlížení na poskytování souhlasu k převodu bytů ozbrojených složek ve smyslu omezení vlastnického práva. Ministr obrany na výslovný dotaz Ústavního soudu ve svém vyjádření uvádí, že podobné žádosti obcí a měst o povolení privatizace služebního bytového fondu nebyly na Ministerstvo obrany České republiky předloženy.

II.

Ústavní stížnost města K. byla podána s odkazem na , přičemž v jejím odůvodnění je namítáno kromě jiného i porušení práva územního samosprávného celku na samosprávu. Z hlediska obsahu ústavní stížnosti lze tudíž dovodit, že byla podána i s poukazem na

Podmínkou ústavní stížnosti uplatněné podle je zásah orgánu veřejné moci, porušující základní právo nebo svobodu. Otázkou je, zdali souhlas nebo nesouhlas příslušného orgánu ozbrojených složek nebo příslušného ministerstva s převodem vlastnictví bytů ozbrojených složek podle , ve znění pozdějších předpisů, lze považovat za zásah orgánu veřejné moci podle písm. d) y a podle

Zásah orgánu veřejné moci podle citovaného ustanovení může mít podobu rozhodnutí, opatření nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci. Ministerstvo obrany je orgánem státní správy ( y, , ve znění pozdějších předpisů), a jako takové orgánem veřejné moci (usnesení Ústavního soudu ČSFR,

sp. zn.

, publikované pod č. 3 Sbírky nálezů a usnesení, 1992). Podle se rozhodnutími správních orgánů rozumí rozhodnutí, vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob. Doktrinární výklad uvedeného ustanovení v této souvislosti zdůrazňuje, že "není důležité, jak je akt správního orgánu označen (rozhodnutí, jmenování, udělení, opatření, dohoda, usnesení, výměr, rozkaz, zřízení, výnos, potvrzení, oběžník, upozornění, výzva, příkaz, výpověď, oznámení, souhlas, stvrzenka, výmaz a jiné). Podstatné je, zda správní úřad takovým aktem autoritativním a právní moci schopným způsobem zasáhl do právní sféry fyzické nebo právnické osoby. Vždy je rozhodující věcný obsah aktu a nikoli jeho formální označení." (J. Bureš, L. Drápal, M. Mazanec, . Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s. 661)

V předmětné věci došlo vyjádřením nesouhlasu Ministerstva obrany ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, kterým byla podle , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost o udělení souhlasu s prodejem bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města K., k vydání aktu správního orgánu, kterým bylo autoritativním a právní moci schopným způsobem omezeno vlastnické právo města K. Z hlediska svého předmětu tudíž ústavní stížnost splňuje podmínku, vyžadovanou písm. d) y a , protože směřuje proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Za takové v předmětné věci nutno považovat rozklad podle , o správním řízení, a až následně ( ) žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl.

Stěžovatel však ústavní stížnost opírá o

Rozhodnutí ministerstva obrany ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, kterým byla podle , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta žádost o udělení souhlasu s prodejem bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města K., bylo doručeno dne 21. listopadu 1995, přičemž nabylo právní moci marným uplynutím 15 denní lhůty pro podání rozkladu. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu podána osobně dne 16. ledna 1996.

Po dodržení jednoroční lhůty, vyžadované ustanovením , druhou podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, která nesplňuje předpoklady přípustnosti podle odstavce 1. cit. ustanovení, je skutečnost, že svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Znak přesahování svým významem vlastních zájmů stěžovatele nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci. Sama obecnost dosahu však není podmínkou dostatečnou. V zákonné skutkové podstatě, obsažené v ustanovení je zakotven i znak podstatného přesahování svým významem vlastních zájmů stěžovatele. Posouzení jeho naplnění závisí na akcentu, jenž Ústavní soud klade na obecné důsledky rozhodnutí o dotčeném základním právu či svobodě.

V posuzovaném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že došlo k naplnění uvedených znaků ustanovení

Obecnost dosahu posuzovaného případu vyplývá jednak z návrhu na zrušení ustanovení , ve znění , a ustanovení , a jednak z příloh doplnění ústavní stížnosti ze dne 22. března 1996. Vzhledem k vydání přípisu náčelníka VS B. čj. 55911, ze dne 23. ledna 1995, v němž sděluje, že Ministerstvem obrany bylo přijato opatření, omezující vydání souhlasu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k bytům ozbrojených složek s výjimkou posádek, které se ruší a byty jsou uvolňovány ve prospěch civilního sektoru, neodůvodňuje konstatování ministra obrany ve vyjádření ze dne 26. března 1996, že žádosti obcí a měst o povolení privatizace služebního bytového fondu nebyly na Ministerstvo obrany České republiky předloženy, závěr opačný. Konečně podstatnost přesahování ústavní stížnosti svým významem zájmů stěžovatele spatřuje Ústavní soud v důležitosti stanovení hranic ústavně přípustného omezení vlastnického práva v demokratickém právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana, tím v oblasti ekonomické na principu tržního hospodářství.

S ohledem k uvedeným závěrům, k nímž Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti dospěl, jakož i vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl navrhovatelem podán, v souladu s , i návrh na zrušení ustanovení právního předpisu, Ústavní soud podle citovaného zákona usnesením ze dne 24. dubna 1996 řízení o ústavní stížnosti přerušil.

III.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. října 1996,

sp. zn.

, dospěl k závěru, podle něhož ustanovení , ve znění , nesplňuje podmínky omezení základního práva, resp. svobody (v daném případě práva vlastnického, chráněného d), v důsledku jeho kolize s jiným základním právem, resp. svobodou, nebo veřejným statkem (zabezpečením bytových potřeb osob působících v rezortech, garantujících obranu státu a ochranu veřejného pořádku), v důsledku čehož rozhodl o jeho zrušení. Protože podle je podmínkou podání návrhu na zrušení ustanovení zákona, spojeného s ústavní stížnosti, jeho uplatnění, v důsledku něhož nastala skutečnost, jež je předmětem ústavní stížnosti, což v případě nebylo splněno, Ústavní soud návrh na zrušení uvedeného ustanovení dle jako nepřípustný odmítl.

IV.

V posuzované věci dotčení stěžovatele na základních právech a svobodách rozhodnutím Ministerstva obrany ČR ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, kterým byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu s prodejem bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města K., nespočívá v hmotněprávním nebo procesním pochybení státního orgánu aplikujícího právo, nýbrž v protiústavnosti aplikovaného zákonného ustanovení, jež bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno.

Dle a 3 ostatní pravomocná rozhodnutí, než rozsudky v trestním řízení, vydaná na základě právního předpisu nebo jeho ustanovení, který byl zrušen, resp. které bylo zrušeno, zůstávají nedotčena, přičemž práva a povinnosti podle takovýchto rozhodnutí nelze vykonávat. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dnem 1. listopadu 1997, kterým se podle nálezu ze dne 9. října 1996,

sp. zn.

, zrušuje , ve znění , práva a povinnosti založené rozhodnutím Ministerstva obrany ČR ze dne 15. 11. 1995, čj. 316/4-60/Kr, nelze vykonávat. Z a 3 zároveň plyne, že zrušení ustanovení právního předpisu, na jehož základě bylo vydáno ústavní stížností napadené pravomocné rozhodnutí, není samo o sobě důvodem zrušení tohoto rozhodnutí. Z uvedeného důvodu Ústavní soud podle ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 6. ledna 1997