Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2888/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Alexandra Liskova, zastoupeného Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. -19, ze dne 4. září 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. V projednávané věci se Ústavní soud zabýval otázkou, zda a případně za jakých podmínek lze přerušit řízení o ochraně proti nečinnosti ( ).

2. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesením Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z a d.

3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením přerušil řízení o stěžovatelově žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Této ochrany se stěžovatel domáhá proti postupu správního orgánu v řízení o udělení státního občanství. Správní orgán v řízení o jeho žádosti o udělení státního občanství odmítl vydat rozhodnutí s odkazem na , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a podle přechodných ustanovení v čl. II Podle těchto ustanovení platí, že "řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá státní občan Ruské federace nebo která je podána za státního občana Ruské federace staršího 15 let, se přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra postupem podle zákona o státním občanství České republiky", a zároveň se tato úprava podle přechodných ustanovení použije i na žádosti o udělení státního občanství České republiky, o nichž dosud nebylo rozhodnuto. Ze stejného důvodu nemohl správní orgán vyhovět žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti.

4. Stěžovatel podal na žalobu s tím, že aplikace tohoto ustanovení je podle něj protiústavní a diskriminační. ověřil, že u Ústavního soudu je pod

sp. zn.

vedeno řízení o zrušení výše citovaného ustanovení. Proto je podle něj namístě řízení podle přerušit, neboť výsledek řízení před Ústavním soudem může mít vliv na rozhodování městského soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že řízení o žalobě proti nečinnosti má probíhat rychle, aby poskytnutá ochrana byla účinná. Jinak takové řízení ztrácí smysl. Přerušením řízení vyvolává soud nové průtahy a nový druh nečinnosti. si měl sám učinit úsudek o ústavnosti uvedeného ustanovení a případně věc předložit Ústavnímu soudu k posouzení. Vyčkávání na skončení jiného řízení před Ústavním soudem je podle stěžovatele protiústavním postupem. Soud odmítl přezkoumat stěžovatelovu žalobu, ač k tomu měl pravomoc a povinnost. Soudy nejsou podle judikatury Ústavního soudu jen automatickým vykonavatelem zákona. měl tedy buď žalobu projednat, anebo postupovat podle y.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je však nepřípustná.

7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, ale představuje ultima ratio, tedy institucionální mechanismus, jenž nastupuje až v případě selhání všech ostatních prostředků nápravy. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, kdy zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných.

8. Usnesení o přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, nikoliv konečným rozhodnutím ve věci samé. Jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Tento závěr Ústavní soud opakovaně přijal jak k rozhodnutím o přerušení soudního řízení obecně (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2017 nebo

ze dne 11. 4. 2018), tak specificky k rozhodnutím podle (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 4. 2023 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2019). Z toho důvodu se Ústavní soud nemohl ústavní stížností meritorně zabývat.

9. Pro úplnost je vhodné doplnit, že Ústavní soud v dané věci neshledal ani splnění podmínek pro výjimečné shledání přípustnosti podle (stěžovatel je ostatně ani nenamítal). Podle je přípustná stížnost tehdy, dochází-li k řízení o opravném prostředku, jehož vyčerpání by bylo nezbytné, ke značným průtahům, z nichž vzniká stěžovateli vážná a neodvratitelná újma. To v dané věci není zjevně splněno, neboť jednak žádné řízení o opravném prostředku proti napadenému rozhodnutí neběží, a dále nelze dospět k závěru, že by řízení před trpělo značnými průtahy, přičemž naplněna není ani podmínka vážné a neodvratitelné újmy. Podle lze ústavní stížnost považovat za přípustnou, přesahuje-li podstatně zájmy stěžovatele. Tato podmínka by v dané věci mohla být splněna, neboť stěžovatel nepřímo namítá protiústavnost aplikovaného zákona, což je druh otázky, který Ústavní soud s podstatným přesahem zájmů stěžovatelů spojuje (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 1. 1997). Jediným řešením takové situace by však bylo přerušení řízení o ústavní stížnosti, stejně jako to učinil v řízení o stěžovatelově správní žalobě, což zjevně není stav, kterého by se stěžovatel domáhal. Ani z toho důvodu tedy nelze ústavní stížnosti vyhovět.

10. Ani ve specifické otázce použití institutu přerušení řízení v řízení o žalobě proti nečinnosti (který jde zdánlivě proti jeho smyslu) neshledal Ústavní soud v dané věci žádné pochybení městského soudu. Tvrzená nečinnost správního orgánu byla výsledkem aplikace speciálního zákonného ustanovení. Na řízení o stěžovatelově žádosti o udělení státního občanství dopadá úprava , která znemožňuje správnímu orgánu o jeho žádosti v době podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti rozhodnout. Jelikož je tímto zákonem vázán i ( y), je zřejmé, že otázka, zda ustanovení zakládající překážku vydání rozhodnutí je či není v souladu s ústavním pořádkem, přímo ovlivňuje rozhodnutí správního soudu o ochraně proti nečinnosti. Dozvěděl-li se o probíhajícím řízení před Ústavním soudem, jehož předmětem je ústavní konformita daného ustanovení, postupoval v souladu se zákonem, pokud řízení přerušil.

11. Otázky, které stěžovatel ve své stížnosti vznáší (tj. zda je či není diskriminační), bude posuzovat plénum Ústavního soudu v řízení vedeném pod

sp. zn.

. Postavení stěžovatele by ve vztahu k výsledku řízení nijak neovlivnilo, pokud by namísto přerušení řízení za účelem vyčkání rozhodnutí v již zahájeném řízení o přezkumu uvedeného ustanovení stejnou úpravu sám napadl podle y a řízení následně rovněž přerušil. Vzhledem k tomu, že v daném řízení jde o tzv. abstraktní kontrolu norem, není Ústavní soud ani vázán "šíří" v návrhu uplatněných námitek, nýbrž provádí komplexní přezkum daného ustanovení. Ani v tomto směru by tedy vstup městského soudu do řízení před Ústavním soudem neměl žádný vliv. Nadto lze podle Ústavního soudu presumovat, že žádné další argumenty proti ústavnosti uvedeného ustanovení soud neměl. K porušení stěžovatelových ústavních práv tak nedošlo.

12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2025

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka