Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 474/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti A. K., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem Český Těšín, Štefánikova 10, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. -101, ze dne 21. 10. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 2. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlavní uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m. Prahy částku 400,- Kč, představující přirážku k jízdnému za porušení přepravní kázně dle ve spojení s smluvně přepravních podmínek žalobce. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva garantovaná , a d (dále jen „ “), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a y.

Stěžovatel označuje smlouvu o přepravě ve smyslu ustanovení , kterou uzavřel dne 15. 9. 2007 s Dopravním podnikem hl. m. Prahy, za smlouvu spotřebitelskou, která může obsahovat pouze ujednání, jež nejsou v rozporu se zásadou přiměřenosti v neprospěch spotřebitele. Poukazuje na ustanovení , podle něhož je nepřípustné smluvní ujednání, zavazující spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy a v této souvislosti považuje postup soudu dle smluvních přepravních podmínek za nepřípustný. V řízení sice namítal neplatnost tohoto článku smluvních přepravních podmínek, neboť před uzavřením přepravní smlouvy neměl možnost se s nimi seznámit, soud však se s jeho námitkou vypořádal nedostatečně a popřel tím smysl kogentních ustanovení, které byly implementovány do na ochranu spotřebitele a které soud svévolně neaplikoval. Poukazuje přitom na závěry Ústavního soudu i Evropského soudního dvora, vztahující k problematice spotřebitelských smluv a ochrany spotřebitele.

Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak vyplývá z napadeného rozsudku, dotčená věc před soudem prvního stupně skončila rozhodnutím, proti němuž není přípustné odvolání, neboť jde o tzv. bagatelní věc ( o. s. ř). Jestliže vylučuje u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci soudem odvolacím, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu ( y, Úmluvy), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

), neboť v bagatelní věci, kdy věc nemá pro stěžovatele závažné důsledky, chybí hrozba závažné újmy. Pokud obecné soudy věc řádně projednaly, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena.

Posuzováno z výše uvedených hledisek, nemůže ústavní stížnost stěžovatele obstát, neboť z jeho námitek nevyplývá nic, co by projednávanou věc posunulo do ústavněprávní roviny. Okresní soud mu neodepřel přístup k soudu, naopak se jeho věcí dostatečně zabýval. Pokud k jeho námitce, že byl na základě čl. 8 odst. 7 smluvně přepravních podmínek zavázán k plnění, s ním neměl možnost se seznámit před uzavřením smlouvy, vysvětlil, že jízda MHD je běžnou záležitostí a není třeba, aby před uzavřením každé konkrétní přepravní smlouvy byl jednotlivý cestující zvláštním způsobem poučován o svých povinnostech v hromadné dopravě a následních jejich nedodržování, Ústavní soud neshledal v jeho postupu nic extrémního.

Dopravce ve veřejné linkové dopravě (obdobně i v městské hromadné dopravě) vyhlašuje v souladu s přepravním řádem smluvní přepravní podmínky uveřejněním jejich znění na místech určených pro styk s cestujícími a dále podstatnou část z nich zveřejňuje v jízdním řádu a v samotném vozidle. Tím je zajištěno, že cestující, který se rozhodne cestovat veřejnou dopravou, a tedy uzavřít s dopravcem smlouvu o přepravě, je s nimi předběžně seznámen. Nastoupením do vozidla pak uzavře konkludentně smlouvu s tím, že na podmínky dopravce přistupuje, a to včetně výše a způsobu uložení přirážky k jízdnému (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 21, č. 5). Použití prostředku městské hromadné dopravy je tedy v plné dispozici cestujícího a je na jeho úvaze, zda za stanovených přepravních podmínek do dopravního prostředku nastoupí a smlouvu o přepravě tím uzavře. Pokud se tak stěžovatel v projednávaném případě rozhodl, musel být srozuměn s tím, že mu v případě porušení přepravních podmínek hrozí sankce. S ohledem na výše uvedené nebyl dán žádný důvod pro aplikaci ustanovení , o něž stěžovatel svou ústavní stížnost opírá.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu