Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 366/11

Ústavní soud rozhodl dne 16. února 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti L. K., zastoupené JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou se sídlem ve Vimperku, 1. máje 144, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. ze dne 19. 11. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v d, jakož i y ČR, v záhlaví označený rozsudek ve výroku o nákladech řízení a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu označeného rozhodnutí, bylo napadeným rozhodnutím odvolacího soudu v řízení, v němž měla stěžovatelka postavení žalované, o zrušení výživného částečně vyhověno odvolání stěžovatelky (zletilé dcery žalobce) proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. ze dne 25. 5. 2010 a stanoveno, že původně otci stěžovatelky určené výživné usnesením Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. ze dne 23. 8. 2005 se počínaje 1. 10. 2007 do 31. 12. 2007 snižuje na částku 3.000,- Kč měsíčně, počínaje 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 na částku 2.000,- Kč měsíčně, od 1. 7. 2009 se žalobci výživné zrušuje a ve zbývajícím rozsahu, jímž se žalobce domáhal zrušení výživného nad rámec zamítavého rozsudku soudu I. stupně, byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud pak podle a 2 rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž tento svůj výrok odůvodnil ustanovením , neboť dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které v převážné části úspěšné stěžovatelce náklady řízení nepřiznal. Tyto, jak uvedl, spatřoval v tom, že pokud by stěžovatelka studovala vysokou školu obvyklých 5 let, měla by již na podzim roku 2007 studium skončeno a vyživovací povinnost žalobce k ní by zanikla a dále v tom, že "nejen žalobce, ale i žalovaná neprojevila dostatečnou snahu o navázání kontaktu se žalobcem v době po rozvodu jejích rodičů, a zejména se žalobci nevěnovala, jak jako dospělá dcera měla v době jeho vážného úrazu a následné léčby, byť se o něj starala jeho družka."

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení směřuje ústavní stížnost stěžovatelky, která v ní poukazem na v řízení provedené důkazy - výpověď její matky a sestry i samotného žalobce - zpochybňuje uvedený závěr odvolacího soudu o aplikaci ustanovení , v němž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svou judikaturu (např. usnesení

sp. zn.

, a další), v níž dal najevo, že posouzení podmínek aplikace ustanovení v konkrétní věci je především záležitostí obecných soudů, na nichž je, aby uvážily, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu tohoto svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení využijí či nikoliv a kde ústavní přezkum takového rozhodnutí a zásah Ústavního soudu přichází v úvahu jen výjimečně v případech extrémního vykročení ze zákonných pravidel. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmé, z jakých důvodů odvolací soud ustanovení aplikoval, přitom současně třeba připomenout, že Ústavní soud, který je orgánem ochrany ústavnosti, není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není obecným soudům nadřízen a do jeho pravomoci také nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. rozhodnutí

sp. zn.

a řada dalších ). Ke kasaci rozhodnutí obecných soudů jeho nálezem pro porušení práva na soudní ochranu zpravidla dochází v takových případech, kdy právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá (např. nálezy

sp. zn.

,

a řada dalších) a kdy jde o aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle (srov. např. nález

sp. zn.

). Takový stav však, jak již uvedeno, Ústavní soud v dané věci nezjistil.

Ústavní soud tak uzavírá, že nepovažuje závěry odvolacího soudu v otázce nákladů řízení za ústavně nekonformní, porušující principy spravedlnosti a jeho rozhodnutí také nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Sám fakt, že stěžovatelka se závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru. Ústavní soud tedy v daném případě porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shora označených neshledal, a proto ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu