Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 426/03

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti G. K., zastoupené JUDr. Ing. V. L., advokátem, směřující proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25.6.2003, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 8.8.2003, se stěžovatelka domáhala zrušení části výroku rozsudku uvedeného v návětí tohoto usnesení, kterým soud rozhodl s použitím tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle názoru stěžovatelky může soud takto postupovat jen zcela výjimečně, za existence důvodů hodných zvláštního zřetele. Podle jejího názoru soud své rozhodnutí řádně a přesvědčivě neodůvodnil a lze v něm tedy spatřovat jisté prvky libovůle. Považuje proto napadenou část výroku za rozpornou s d, s Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i s y ČR.

Ústavní soud, aniž by vyžadoval k věci vyjádření účastníka řízení, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, a to z následujících důvodů.

Pokud jde o zvláštní zmírňovací právo soudů, tj. rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu (tedy o použití ustanovení ), je Ústavní soud nucen konstatovat, že je věcí obecných soudů, zda, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, použijí svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení. Jedná se o individuální rozhodnutí v individuální věci, bez jakýchkoliv normativizujících závěrů - tedy o oblast, kde by zásah Ústavního soudu mohl přicházet v úvahu jedině v případě zcela extrémního použití (zneužití) ustanovení, které soud k podobnému postupu opravňuje. V této věci však k takovému postupu nedošlo. Odvolací soud vyložil důvody, které shledal jako relevantní pro aplikaci práva rozhodnout podle Nejednalo se tedy jen o zcela formální odkaz na aplikované ustanovení To, že se stěžovatelka s těmito závěry neztotožňuje,s resp. je považuje za nepřípadné, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru. Stejně tak Ústavnímu soudu nepřísluší, aby hodnotil, zda v konkrétní věci naopak ustanovení aplikováno být mělo (ÚS ČR, svazek č. 25, usn.č. 4, str. 357 a násl.).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení ,o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu