Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3386/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti AUTO KOUTEK s.r.o., IČ 62245830, se sídlem Tanvaldská 1141, Liberec, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 9. 2010 č. j. -91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její právo na řádný proces ve smyslu d (dále jen ""). Stěžovatelka je přesvědčena, že soud rozhodl zcela v rozporu s hmotným právem, neboť nepřihlédl ke specifikám daného oboru a přehlédl tak dodržované obchodní zvyklosti. Má za to, že smlouva o dílo byla platně uzavřena včetně ujednání o ceně, když minimální odchylka vyúčtované ceny je způsobena právě specifickou činností stěžovatelky v oboru oprav automobilů. Dle jejího názoru závěr soudu o neplatnosti smlouvy o dílo negativně ovlivnil postup soudu v projednávané věci a vedl ke zřejmé libovůli v soudním rozhodování.

Z obsahu napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci jím zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 7.249,- Kč s přísl., představující neuhrazenou část vyúčtované ceny za opravu automobilu. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, neboť nedošlo k určité dohodě o ceně díla, popř. stanovení způsobu jejího určení, přičemž nemohlo být aplikováno ustanovení § 546 obchodního zákoníku. Zvažoval proto dále možnost vzniku bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu; v tomto směru však stěžovatelka neoznačila ani po příslušném procesním poučení soudu důkazy k prokázání skutkového tvrzení, že se žalovaný na její úkor obohatil v tvrzené výši 7.249,- Kč.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že dotčená věc před soudem prvního stupně skončila rozhodnutím, proti němuž není přípustné odvolání, neboť jde o tzv. bagatelní věc ( o. s. ř). Jestliže vylučuje u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci soudem odvolacím, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (y), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

) neboť v bagatelní věci, kdy věc nemá pro stěžovatele závažné důsledky, chyb hrozba závažné újmy. Pokud obecné soudy věc řádně projednaly, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena.

Posuzováno z výše uvedených hledisek, nemůže ústavní stížnost stěžovatelky obstát, neboť pokud jde o její námitky, nevyplývá z nich nic, co by projednávanou věc posunulo do ústavněprávní roviny. Okresní soud jí neodepřel přístup k soudu, naopak se její žalobou dostatečně zabýval a poté, co zjistil, že smlouva o dílo, o niž stěžovatelka opírala svůj nárok, je neplatná, jí poskytl patřičné poučení o možném právním posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu. Pokud po její reakci, že žalovaný se obohatil o 7.249,-Kč, ji ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř vyzval, aby k prokázání svých skutkových tvrzení označila důkazy a poté žalobu pro nesplnění povinnosti důkazní zamítl, přičemž své zamítavé rozhodnutí řádně odůvodnil, Ústavní soud neshledal v jeho postupu nic extrémního.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu