Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1747/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. D., zastoupeného JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem v Praze 7, Letohradská 40, proti jinému zásahu v podobě nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 17. 6. 2010 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ve věci jednat a rozhodnout, tvrdil porušení jeho práv zakotvených v a d.

Ze stěžovatelem předložených kopií listin vyplývá, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007 sp. zn. uznán vinným dvojnásobným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona a byl odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Dne 13. 4. 2010 podal k obvodnímu soudu návrh na zrušení zbytku nevykonaného trestu odnětí svobody dle "nového" trestního To odůvodnil tím, že znak skutkové podstaty trestného činu, spočívající v úmyslu "způsobit jiný zvlášť závažný následek", byl v (novém) č. vypuštěn, tedy byl vypuštěn znak viny a trestný čin již neexistuje (nelze přitom pod pojem "jiný závažný následek" podřadit materiální škodu, když ta nebyla zkoumána a trestný čin se týkal škody imateriální). Dle stěžovatele měl soud k této skutečnosti přihlédnout ex offo. Obvodní soud pro Prahu 1 zaslal stěžovateli sdělení ze dne 16. 4. 2010, ve kterém uvedl, že aplikace č. není možná, neboť jednání, pro které byl stěžovatel uznán vinným, je trestným činem i dle č. , a to trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle , odst. 2 písm. b). Konstatoval, že na základě provedených důkazů je nepochybné, že dva poškození byli pro své politické přesvědčení osobami pro tehdejší režim nepřátelskými a právě pro politické přesvědčení byli jednáním, za které byl stěžovatel odsouzen, poškozeni. Soud uvedl, že proto návrhu stěžovatele nelze vyhovět a z tohoto důvodu tak nebylo rozhodováno dle .

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že pokud se obrátil na soud s řádným návrhem, mělo být vydáno rozhodnutí, proti kterému by byl také přípustný opravný prostředek; sdělení není řádným rozhodnutím. Stěžovatel je přesvědčen, že aplikace je zcela na místě, neboť dřívější použití přísnější kvalifikace záviselo na vniku "zvlášť závažného následku", zatímco současná skutková podstata sankcionuje přísnější kvalifikací důvod, proč došlo ke spáchání trestného činu (tj. "pro politické přesvědčení"); otázka politického přesvědčení navíc nebyla dle stěžovatele v původním řízení vůbec prezentována. Nelze proto hovořit o identitě nové skutkové podstaty s původní úpravou, tedy mělo být rozhodnuto (resp. vydáno rozhodnutí) o upuštění od výkonu zbytku trestu.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Namítá-li stěžovatel skutečnost, že soud nevydal rozhodnutí, ačkoliv tak učinit měl, je zřejmé, že brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve formě nečinnosti [ písm. d)y, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""]. Pro stěžovatele evidentně není reakce soudu formou sdělení dostačující a vyžaduje vydání rozhodnutí s příslušnými formálními náležitostmi a s možností užít opravného prostředku.

Dle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V zákoně č. , o soudech a soudcích, jsou zakotveny právní instituty, jež umožňují obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi/návrhy na postup soudu, jde-li o nečinnost či průtahy v řízení. Upraven je zde institut stížnosti na průtahy dle a institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle zákona o soudech a soudcích; návrh není (na rozdíl od právní úpravy účinné do 30. 6. 2009) stížností podmíněn. Využití návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu přitom Ústavní soud opakovaně označil za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn.

nebo usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

, všechna rozhodnutí dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz).

Obvodní soud pro Prahu 1 Ústavnímu soudu na žádost písemně sdělil, že poté, kdy stěžovatel podal dne 13. 4. 2010 k obvodnímu soudu v předmětné věci návrh na zrušení zbytku trestu, již nepodal v předmětné věci k tamnímu soudu žádný jiný návrh, stížnost na průtahy v řízení, návrh na provedení procesního úkonu či jiné sdělení.

Ústavní soud musí konstatovat, že ani z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel využil jakýkoliv právní institut proti nečinnosti, zejména pak návrh dle § 174a zákona o soudech a soudcích, který označil Ústavní soud za efektivní prostředek ochrany proti nečinnosti; stěžovatel se po sdělení odpovědi obecného soudu na jeho návrh přímo obrátil na Ústavní soud. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky k ochraně svých práv. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že proti formálnímu rozhodnutí (bylo-li by vydáno) by mohl podat opravný prostředek, tedy nechat nevyhovující rozhodnutí přezkoumat vyšší instancí, je možno podotknout, že rovněž návrh dle § 174a zákona o soudech a soudcích (zde evidentně směřující proti nečinnosti obvodního soudu, který nevydal formální rozhodnutí, ale doručil stěžovateli "toliko" nevyhovující sdělení) je posuzován soudem vyššího stupně v rámci soudní soustavy.

Protože se stěžovatel domáhá ústavní stížností ochrany proti nečinnosti obvodního soudu bez toho, že by napřed (v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti dle ) využil jiné dostupné zákonné procesní prostředky proti nečinnosti, rozhodl Ústavní soud dle a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2010

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu