Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2137/2014

30 Cdo 2137/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 84.393,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, č. j. - 105, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud České republiky podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7 ), dále jen „ “, předsedou senátu ( ) odmítl dovolání žalobkyně, neboť neobsahuje zákonem předepsané náležitosti ( ).

Nedostatek náležitostí spočívá v tom, že dovolání neobsahuje vymezení důvodu dovolání, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se žalobkyně domáhá.

Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 26. 11. 2013. Žalobkyně podala dovolání prostřednictvím právní zástupkyně dne 22. 1. 2014.

Dne 9. 3. 2014 bylo žalobkyni doručeno usnesení Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2014, č. j. – 119, kterým byla vyzvána, aby ve lhůtě patnácti kalendářních dnů od doručení tohoto usnesení doplnila dovolání tak, že konkrétně vylíčí, čeho se domáhá. Doplnění dovolání bylo odesláno a doručeno soudu prvního stupně 23. 3. 2014.

Podle ustanovení může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty pro podání dovolání prominout.

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Podle ustanovení § 243c odst. 1 dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Žalobkyně podala dovolání ve lhůtě pro podání dovolání, avšak o zákonem stanovené náležitosti je v rozporu s ustanovením § 241b odst. 3 doplnila až po uplynutí lhůty k podání dovolání.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny a jak je uvedeno výše, dovolání odmítl.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud prvního stupně žalobkyni usnesením č. j. – 119 vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů svoje dovolání doplnila, což žalobkyně (po uplynutí stanovené patnáctidenní lhůty) učinila. Podle pro dovolací řízení neplatí ustanovení , podle kterého předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti a k opravě nebo doplnění podání určí lhůtu.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty stanovené se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno ( , ), se proto po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 2119, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2014JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu