Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4408/2008

U S N E S E N Í

N. H.

1) M. H.

, a

2)

M. L.

, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Kolínským, advokátem se sídlem v České Lípě, Pátova 777, o určení společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. května 2008, č. j. -90, takto:

I. Dovolání

se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2006, č. j. -76, pod bodem I. výroku určil, že byt č. 933/2 v budově č. p. 933 na pozemku parc. č. 5001/1 spolu s podílem o velikosti 794/3705 na společných částech domu a pozemku parc. č. 5001/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 201 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa na LV č. 10060 pro obec a katastrální území Č. L., patří do společného jmění 1. žalovaného Z. H. a žalobkyně N. H., jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 2. 2006, č. j. -30, pravomocně dnem 14. 3. 2006.“ Pod bodem II. výroku určil, že byt č. 1684/5 v domě č. p. 1683, 1684, postaveném na pozemku parc. č. 1591 spolu s podílem o velikosti 464/5568 na společných částech domu a pozemku parc. č. 1591 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 276 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa na LV č. 8605 pro obec a katastrální území Č. L., patří do společného jmění 1. žalovaného Z. H., a žalobkyně N. H., jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 2. 2006, č. j. -30, pravomocně dnem 14. 3. 2006.“ Pod bodem III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání obou žalovaných rozsudkem ze dne 29. května 2008, č. j. -90, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, pod bodem II. výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že byt č. 1684/5 v domě č. p. 1683, 1684, postaveném na pozemku parc. č. 1591 spolu s podílem o velikosti 464/5568 na společných částech domu a pozemku parc. č. 1591 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 276 m2, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa na LV č. 8605 pro obec a katastrální území Č. L., patří do společného jmění 1. žalovaného Z. H. a žalobkyně N. H., zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně a žalovaný 1).

Žalobkyně podala dovolání do výroku II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný 1) podal dovolání do výroku I. rozsudku odvolacího soudu z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaní 1) a 2) se k dovolání žalobkyně nevyjádřili a nevyjádřili se ani žalobkyně a žalovaný 2) k dovolání žalovaného 1).

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené (dále „ ).

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud shledal, že rozsudek odvolacího soudu jí byl doručen dne 3. 7. 2008 a žalobkyně proti němu podala dne 2. 9. 2008 prostřednictvím svého zástupce tzv. blanketní dovolání, v němž pouze uvedla, že dovolání je přípustné podle a že jej podává do výroku II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu z důvodu, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále sdělila, že dovolání ve lhůtě deseti dnů odůvodní, což učinila podáním došlým soudu prvního stupně dne 17. 9. 2008, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno ( , ), se proto po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 2119.

Protože lhůta určená v je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání došlému soudu prvního stupně dne 17. 9. 2008 již nemohl přihlížet, a proto dovolání žalobkyně podle a , věty první , odmítl.

K dovolání žalovaného 1) Nejvyšší soud uvádí:

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.

Dovolatel v daném případě žádnou konkrétní právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu nevymezil a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Dovolací soud navíc ani nezjistil, že by otázka nabytí majetku pouze jedním z manželů za trvání manželství do jejich společného jmění byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud uvedl již v rozsudku ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, že věci pořízené z půjčky, byť sjednané jen jedním z manželů a určené jen pro něj, v zásadě patří do společného jmění manželů – půjčitele a jeho manžela. Naproti tomu věc, kterou nabyl jeden z manželů za trvání manželství ve veřejné dražbě za peněžní prostředky tvořící jeho oddělený majetek, není součástí společného jmění manželů, i když druhý z manželů podepsal potvrzení o nabytí vlastnictví vydané podle nebo , o veřejných dražbách (viz r

ozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. , publikovaný v souboru rozhodnutí pod č. C 3147). V daném případě peníze použité žalovaným 1) k vydražení bytové jednotky č. 933/2 v domě č. p. 933 v k. ú. Č. L. ve veřejné dražbě podle , nebyly jeho odděleným majetkem tak, jak jej vymezuje a ani z jiného předpisu nevyplývá, že by věc vydražená jedním z manželů bez účasti druhého bez dalšího (např. bez smlouvy o zúžení společného jmění manželů) do jejich majetkového společenství nepatřila. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu jak s

hmotným právem, tak i judikaturou Nejvyššího soudu.

Nad to, co již bylo výše uvedeno, dovolací soud konstatuje, že přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka žalovaného 1), že jím vymezená právní otázka je odvolacími soudy rozhodována rozdílně. Žalovaný jednak konkrétní právní otázku neformuloval, navíc ani neoznačil rozhodnutí odvolacího soudu, která by rozdílně řešila právní otázky, jejichž výsledek by byl určující pro závěry odvolacího řízení.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podle věty první a , odmítl i dovolání žalovaného 1).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně ani žalovaný 1) nebyli úspěšní a žádnému z účastníků náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobkyni nebo žalovanému 1) právo, nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2011

JUDr. František B a l á k, v. r.

předseda senátu