Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 280/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 11. dubna 2002, č. j. , -288, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka Tábor jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č. j. , -288, změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. října 2001, č. j. -258, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 24. ledna 2002, č. j. -275, tak, že z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků přikázal do vlastnictví žalobkyně věci, jež podrobně specifikoval včetně zůstatku na sporožirovém účtu u Č. s. č. 5305988 ve výši 2.701,50 Kč, vše v hodnotě 130.701,50 Kč. Z věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví přikázal do vlastnictví žalovaného věci podrobně specifikované včetně zůstatku na běžném účtu č. 343580378253261 ve výši 6.902,04 ATS v přepočtené kursovní hodnotě 18.196,70 Kč, zůstatek na běžném účtu č. 193862660217 v částce 2.892,94 ATS v přepočtené kursovní hodnotě 7.625.80 Kč, zůstatek z vkladní knížky na jméno Erika v částce 25.512,40 Kč a zůstatek z vkladní knížky na jméno M. ve výši 16.132,40 Kč, vše v hodnotě 136.847,30 Kč. Dále rozhodl, že žalobkyně a žalobce jsou povinni vydat si vzájemně věci, jež podrobně specifikoval, s tím, že žalobkyně je tak povinna učinit do 3 dnů od právní moci rozsudku a žalovaný do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 39.249,60 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.Pro případ splatnosti státního příspěvku č. 9318041-268 na výstavbu bytové jednotky ve výši 120.000,- Kč uložil každému z účastníků povinnost zaplatit jednu polovinu. Dále rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.

Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalobkyně doručen 2. 5. 2002, podala žalobkyně 25. 6. 2002 neodůvodněné dovolání. Její právní zástupce, který posléze dovolání doplnil, odkázal ohledně přípustnosti dovolání na § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního. Namítl, pokud jde o dovolací důvody, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci s podrobným odůvodněním.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle věty prvé účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v nebo v anebo v , která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.

Podle nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v nebo v anebo v , která má právnické vzdělání.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění.

Uplatnění dovolacího důvodu podle předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v a 3 samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. , věta první ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení ( , část druhé věty před středníkem ). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto ( , část druhé věty za středníkem ).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno ( , ), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení věty první odmítnout.

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala u soudu prvního stupně 25. 6. 2002 proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalobkyně doručen 2. 5. 2002 ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení včasné dovolání. V něm ale neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů. Soud prvního stupně jí usnesením z 13. 6. 2002, č. j. -318, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2002, ustanovil k ochraně jejích zájmů v dovolacím řízení zástupce. Ten toto usnesení obdržel 27. 6. 2002. Od právní moci tohoto usnesení počala žalobkyni běžet dvouměsíční lhůta k doplnění (odstranění vad) dovolání ( , část druhé věty za středníkem ). Tato dvouměsíční lhůta uplynula marně dnem 16. 9. 2002, neboť podání označené jako „odůvodnění dovolání“ vypracované jmenovaným právním zástupcem žalobkyně došlo soudu prvního stupně až 18. 11. 2002.

Ze spisu dále vyplývá, že soud prvního stupně přes skutečnosti shora uvedené vyzval 30. 10. 2002 právního zástupce žalobkyně k předložení řádného dovolání, resp. doplnění dovolání žalobkyně ve lhůtě 14 dnů. Tato výzva byla právnímu zástupci žalobkyně doručena poštou 1. 11. 2002 a čtrnáctidenní lhůta k doplnění resp. upřesnění dovolání uplynula v pátek 15. 11. 2002. Bylo-li „odůvodnění dovolání“ předloženo soudu prvního stupně osobně 18. 11. 2002, nebylo podáno ani ve lhůtě stanovené výzvou soudu prvního stupně.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání ( věta první ) a dovolání žalobkyně doručené soudu prvního stupně 25. 6. 2002 postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, i rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula, Nejvyšší soud dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení a první věty odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , části věty před středníkem , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.

předseda senátu