Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2710/2020

32 Cdo 2710/2020-333

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně MONETA Stavební Spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 4, Michle, Vyskočilova 1442/1b, IČO 140 00, identifikační číslo osoby 47115289, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované J. K.,narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Olgou Lepkovou, advokátkou se sídlem ve Vranové 101, o zaplacení 343 426 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č. j. -286, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 761 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Zikmunda.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 28. 2. 2019, č. j. -233, zastavil řízení v částce 24 242,77 Kč (bod I. výroku), uložil žalované zaplatit žalobkyni Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 47115289 (dále jen „žalobkyně“), částku 319 183,23 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (body II. a III. výroku), uložil žalované zaplatit náklady řízení České republice (bod IV. výroku) a rozhodl o tom, že bude žalobkyni vrácena záloha na znalecký posudek (bod V. výroku).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé v částce 42 377,18 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), potvrdil ho ve správném znění ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 276 806,05 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a v obou výrocích o nákladech řízení (výrok III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastnicemi (výrok IV.).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které „směřuje jak vůči výroku odvolacího soudu o závaznosti smlouvy o poskytnutí úvěru žalobkyní vůči žalované, z níž je dovozena povinnost žalované uhradit žalobkyni škodu v aktuální výši, tedy i proti této povinnosti, včetně výpočtu úroku, který je navýšen proti smluvnímu, tak vůči povinnosti uložené žalované uhradit žalobkyni náklady právního zastoupení.“ Dovolatelka označuje rozhodnutí soudů obou stupňů za věcně i právně nesprávná, když namítá, že soud správně nevyhodnotil provedené důkazy, vyhodnotil je jednostranně a ne v celkovém kontextu, a tím nesprávně právně věc posoudil. Dovolatelka „žádá vydání rozsudku, kterým bude konstatováno, že žalobkyně v této věci neunesla důkazní břemeno a její žaloba se zamítá v celém rozsahu.“

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožňuje. Procesní obranu dovolatelky, kterou považuje pouze za opakování argumentace, s níž se již vypořádal odvolací soud, označuje za nesprávnou a účelovou. Navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost s tím, že jí přizná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze – oddíl B, vložka 1714, byla dne 4. 7. 2020 vymazána obchodní firma žalobkyně Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. a její sídlo Na hřebenech II 1718/8, Nusle, 140 00 Praha 4, a k témuž dni byla zapsána její nová obchodní firma MONETA Stavební Spořitelna, a.s. a její nové sídlo Vyskočilova 1442/1b, Michle, 140 00 Praha 4. Nejvyšší soud proto jednal v dovolacím řízení s takto označenou žalobkyní a takto ji i označil v záhlaví svého rozhodnutí.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věty první dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.

Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje ) podle doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Od uvedených judikatorních závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, v níž dovolání žalované – s výjimkou označení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje – shora popsané zákonné náležitosti (srov. ) postrádá.

Z dovolání se především podává, že dovolatelka v něm nevymezila rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu. Zákonem požadovaný údaj o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, sice dovolatelka v dovolání popsala, nicméně z jejího poněkud zmateného vyjádření (citovaného shora) nebylo možné určit, proti jakým výrokům či povinnostem (s výjimkou nákladového výroku) dovolání směřuje.

Dále je však třeba dovolatelce vytknout nedostatek řádného vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , podle něhož důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Rovněž Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. například usnesení ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. ) zdůrazňuje nutnost, aby dovolatel v dovolání popsal (konkretizoval) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. větu první ).

Dovolatelka však ani své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle , jak jí ukládá , nedostála, neboť žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti nevymezuje a prostřednictvím svých námitek žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v ), neformuluje. Taková otázka přitom nevyplývá ani z obsahu dovolání, v němž dovolatelka v zásadě podrobuje kritice hodnocení provedených důkazů.

Dovolatelka tak patrně přehlíží, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný a že ani případná nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem ( a contrario). Pomíjí, že v dovolacím řízení nelze hodnocení důkazů (se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Za situace, kdy zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v větě první k případnému doplnění dovolání dovolatelce uplynula, staly se tímto marným uplynutím lhůty vady dovolání neodstranitelnými a dovolání žalované trpí vadami, které brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.

Pokud dovolatelka podle svého vyjádření mínila napadnout rovněž výrok soudu o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu směřujícím proti jeho rozhodnutím o nákladech řízení pro nepřípustnost a ve zbývajícím rozsahu pro vady ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. 10. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu