Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2284/2014

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 2284/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce J.S., P., zastoupeného JUDr. Janem Žateckým, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 171/16, proti žalovaným: 1) L. H., P., zastoupenému Mgr. Jiřím Koubou, advokátem se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami 245/10, a 2) A. H., P.– L., zastoupené JUDr. Zorou Švábíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Novoborská 374/29, o zaplacení částky 254.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2012, č. j. , -602, takto: I. Dovolání žalovaných se odmítají.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. září 2011, č. j. -526 (ve znění doplňujícího usnesení tohoto soudu ze dne 5. června 2012, č. j. -893), jímž bylo žalovaným uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 254.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2001 do zaplacení.

Předmětem řízení je žalobcem (jeho právním předchůdcem – správcem konkursní podstaty úpadce ZERO s. r. o.) uplatněný nárok na poskytnutí náhrady za užívání nebytových prostor o rozsahu 250 m2, v objektu v L. n. L., za dobu od 21. 3. 1999 do 15. 12. 2000; tyto prostory žalovaní užívali na základě neplatné smlouvy o nájmu nebytových prostor, aniž by za jejich užívání poskytovali žalobci (jeho předchůdci) úplatu.

Žalobou uplatněné právo soudy nižších stupňů kvalifikovaly jako právo na vydání bezdůvodného obohacení (majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu; , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) a výši peněžité náhrady ( obč. zák.) stanovily v úrovni obvyklé hladiny nájemného za užívání srovnatelných prostor v daném místě a čase, kterou určily na základě výsledků provedeného dokazování, s vyžitím odborných závěrů znalce v podaném znaleckém posudku. Přitom vzaly za prokázané, že žalovaní užívali nebytové prostory až do 15. 12. 2000 (kdy jim byl, výměnou zámků vstupních dveří, zamezen další přístup do nemovitosti).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustnost shodně dovozovali z ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2012), co do důvodů pak odkazovali na ustanovení a odst. 3

Zatímco žalovaná 2) v dovolání toliko zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a dodala, že dle jejího názoru „v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalovaným nevzniklo bezdůvodné obohacení“, žalovaný 1) dále zpochybňoval skutkové závěry odvolacího soudu o stavu předmětných nemovitostí, jež – dle jeho tvrzení – nebyly způsobilé k užívání a žalovaní je „v zájmu svého podnikatelského záměru“ také neužívali. Současně tento žalovaný zpochybňoval i zjištění vedoucí odvolací soud k určení výše bezdůvodného obohacení, včetně závěrů znalcem podaného posudku, jež pokládá za „vadný“.

Proto žalovaní navrhli, aby byly zrušeny rozsudky soudů obou nižších stupňů a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.

Žalobce pokládá rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto jako „bezpředmětné“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokáty ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Ačkoliv co do přípustnosti dovolání oba dovolatelé odkazují na ustanovení , o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení zde evidentně nejde. Důvodem, pro který soud prvního stupně rozhodl nyní potvrzeným rozsudkem ve věci samé jinak než v rozsudku ze dne 10. června 2004, č. j. -126 (jímž byla žaloba co do částky 693.750,- Kč zamítnuta), nebyla okolnost, že by soud prvního stupně byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v jeho zrušujícím usnesení (usnesení ze dne 10. listopadu 2004, č. j. -146) v tom směru, že by v dalším řízení nemohl uplatnit své názory týkající se výběru, výkladu či aplikace právní normy na zjištěný skutkový stav. Důvodem – jak z odůvodnění označeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá – byla nesprávnost (neúplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně o rozsahu a způsobu užívání prostor žalovanými (v rozsahu nyní uplatňovaného nároku, na nějž nedopadají závěry o promlčení práva), s pokynem k doplnění dokazování ke zjištění těchto skutečností (k otázce vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu coby předpokladu přípustnosti dovolání dle ustanovení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2001, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být v daném případě přípustné toliko při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Co do oběma dovolateli zpochybňované kvalifikace vztahu účastníků jako vztahu z bezdůvodného obohacení, jakož i určení rozsahu, v jakém jsou dovolaté (uživatelé nebytových prostor na základě neplatné smlouvy) povinni bezdůvodné obohacení vydat (§ 458 odst. 1 obč. zák.), je rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek ze dne 17. července 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 2. září 2009, sp. zn. ; nebo rozsudek ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. ), podle níž užíváním cizí věci bez platné smlouvy o nájmu či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 458 odst. 1 obč. zák.); majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy.

Napadá-li pak žalovaný 1) dalšími námitkami závěry odvolacího soudu o faktickém stavu pronajatých prostor (zda nemovitosti měly faktické vady bránící jejich užívání), o tom, zda tyto prostory žalovaní po celou rozhodnou dobu užívali či nikoliv (ač v nich měli uskladněny své věci a přístup do prostor jim byl zamezen až 15. prosince 2000) a zpochybňuje-li současně i závěry znaleckého posudku, na jehož základě soud stanovil výši obvyklého nájemného (určení částky vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu), napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů, které není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2011, sp. zn. ; shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. května 2009, sp. zn. ) a které lze za stanovených podmínek zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle ; ten je však možné uplatnit pouze v případech, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle , nemohou námitky vůči rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. ). Dovolací důvod podle zde totiž žalovaným k dispozici není (srov. též část věty za středníkem ).

Z uvedeného vyplývá, že z pohledu žalovaným uplatněných dovolacích důvodů (včetně jejich obsahového vymezení) dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ( ) a dovolání tak proti němu není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), nepřípustná dovolání žalovaných odmítl ( věty první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , části věty před středníkem a za situace, kdy žalobci, jenž by měl na jejich náhradu jinak zásadně právo, v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu