Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
576DE59AC87CAF90C1257D780034CD64.html
HTML · 14.08 KB
No categories available
29 ICdo 58/2014
MSPH 89 INS 15997/2013
29 ICdo 58/2014-39
U S N E S E N Í
A. H.
, zastoupeného JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské náměstí 831/21, PSČ 110 00, proti žalované
I. M.
, o popření pohledávky věřitelem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm 4221/2013 , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka
Borviha s. r. o.
, se sídlem v Praze 5, u Dálnice 815/6, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 27930190
,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 15997/2013 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2014, č. j. 189 ICm 4221/2013 , 104 VSPH 38/2014 -16 (MSPH 89 INS 15997/2013 ), takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 20. prosince 2013, č. j. 189 ICm 4221/2013 -6, odmítl (pro nesložení jistoty) podle § 202 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ), žalobu, jíž žalobce (jako přihlášený věřitel) v insolvenčním řízení dlužníka Borviha s. r. o. uplatnil popření pohledávky žalované (rovněž přihlášené věřitelky) a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že ve výkladu ustanovení § 202 odst. 3 a 5 insolvenčního zákona , na němž spočívá, je napadené usnesení plně v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014 , 29 ICdo 27/2014 a 29 ICdo 4/2014 a v usnesení ze dne 26. srpna 2014, sen. zn. 29 ICdo 2/2014 . Tato usnesení – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V nich Nejvyšší soud uzavřel, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona je možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona , se nepřihlíží (v této věci dovolatel složil jistotu až 20. prosince 2013).
Nastoluje-li dovolatel dále otázku počátku běhu lhůty stanovené v § 202 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona , pak ani ona přípustnost dovolání nezakládá, neboť její zodpovězení vyplývá z jednoznačného znění insolvenčního zákona , jež podrobnější výklad nezasluhuje.
Již v usnesení ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012 , uveřejněném pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 84/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že nezbytným institutem stávající úpravy insolvenčního práva je veřejně přístupný insolvenční rejstřík, jehož prostřednictvím je zajištěna informovanost účastníků a třetích osob o průběhu jednotlivých řízení.
Tomu odpovídá i úprava účinnosti rozhodnutí insolvenčního soudu, vtělená do § 89 insolvenčního zákona . Není-li v zákoně stanoveno jinak, jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 insolvenčního zákona ). V souladu s tím je nezbytné vykládat i veškeré lhůty a účinky, které se připínají k rozhodnutím insolvenčního soudu, a u nichž insolvenční zákon nestanoví výslovně jinak – k tomu srov. např. § 352 odst. 1 , § 408 odst. 2 větu druhou, § 409 odst. 2 větu první, § 417 odst. 2 či § 425 odst. 1 insolvenčního zákona . Jelikož odchylnou úpravu ustanovení § 202 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona neobsahuje, je nepochybné, že lhůta 10 dnů v něm stanovená běží od zveřejnění rozhodnutí o způsobu řešení úpadku v insolvenčním rejstříku.
V posuzované věci bylo usnesení o prohlášení konkursu zveřejněno v insolvenčním rejstříku v den jeho vydání, tj. 19. listopadu 2013. Odvolací soud proto správně uzavřel, že lhůta dle § 202 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona je v posuzované věci nerozhodná, neboť uplynula dříve než lhůta stanovená v § 202 odst. 3 větě první insolvenčního zákona , tj. lhůta 15 dnů od přezkumného jednání, které se konalo dne 18. listopadu 2013. Lhůta k zaplacení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu žalobci (marně) uplynula dne 3. prosince 2013.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu