Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1899/2012

29 Cdo 1899/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně E. U., zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, proti žalovanému Ing. Alexandru Beranovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního družstva Krakovany, identifikační číslo osoby 00103900, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2005, č. j. , -107, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 18. prosince 2002, č. j. -61, Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadcem Zemědělské obchodní družstvo Krakovany pohledávku ve výši 416.000,- Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7.006,- Kč (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (mimo jiné) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé „ve znění“, že žaloba se zamítá pro předčasnost (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu (podané výslovně proti prvnímu a druhému výroku rozsudku) Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Závěr odvolacího soudu, podle kterého měla-li přihláška pohledávky vady, jež bránily přezkumu přihlášené pohledávky, nemohla být taková pohledávka dosud řádně přezkoumána (a tedy ani účinně popřena), je v souladu se závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem již v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, řádně zahájeném včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, pak je na něm, aby žalobu pro předčasnost zamítl.

O tom, že přihláška žalobkyně ze dne 18. ledna 1999 neobsahovala předepsané náležitosti (v intencích ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném v době podání přihlášky do konkursu vedeného na majetek úpadce, měla vady bránící jejímu přezkumu, k jejichž odstranění nedošlo ani podáním ze dne 25. března 1999, kterým k výzvě soudu žalobkyně svou přihlášku doplnila), přitom nemá žádné pochybnosti ani Nejvyšší soud. Jak je totiž zřejmé z obsahu výše označených listin, žalobkyně přihláškou uplatnila v konkursu několik nároků se samostatným skutkovým základem, aniž by ovšem rozlišila, v jaké konkrétní výši jednotlivé pohledávky přihlašuje (uvádí pouze celkovou výši přihlášených pohledávek, jež má činit 416.000,- Kč). Absence takového údaje přitom zjevně (posuzováno ve vztahu ke každé z přihlášených pohledávek samostatně) činí bez dalšího přihlášku nezpůsobilou řádného přezkumu.

Přípustnost dovolání podle ustanovení pak není způsobilá založit ani výhrada dovolatelky, podle níž měl odvolací soud posuzovat její přihlášku „komplexně s listinami, jimiž své nároky dokládala“. Jakkoli obecně platí, že přihláška věřitelovy pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2003, pod číslem 35) a že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na u, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v poměrech dané věci se z obsahu přihlášky ani z podání, kterým žalobkyně přihlášku doplnila, nepodává, že by dovolatelka (v těchto podáních) projevila vůli tímto způsobem vylíčit některou ze skutečností, na nichž se přihlášené pohledávky mají zakládat, popřípadě dokonce odkazem na jinou (k přihlášce připojenou) u specifikovat výši jednotlivých do konkursu přihlášených pohledávek.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu