Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 102/2017-238

KSPH 60 INS XY60 ICm XY29 ICdo 102/2017-238

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

V. J.

1/

V.N.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem, se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, PSČ 286 01, a

2/

Brátová a Krejčí, v. o. s.

, se sídlem ve Stříbře, Americká 1304, PSČ 349 01, identifikační číslo osoby 29103461, jako insolvenčnímu správci dlužníka V. N., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci prvního žalovaného, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY ( ), se mění takto:1/ Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 60 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 60 ICm XY, se v napadeném vyhovujícím výroku ohledně určení pravosti pohledávky žalobce co do částky 228 590 Kč mění tak, že žaloba se potud zamítá pro předčasnost.2/ Žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 60 ICm XY, ve znění usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Co do částky 61 030 Kč odmítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce (V. J.) za dlužníkem (V. N.) přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu (bod I. výroku).

2/ Co do částky 254 000 Kč odmítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu, a to ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným (Brátová a Krejčí, v. o. s.) [bod II. výroku].

3/ Určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v popřené části 228 590 Kč po právu (bod III. výroku).

4/ Co do částky 25 410 Kč zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem přihlášená v insolvenčním řízení pod číslem P23 je v části 315 030 Kč po právu, a to ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (V. N.) [bod IV. výroku].

5/ Uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (bod V. výroku).

6/ Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod VI. výroku).

K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2017, č. j. 60 ICm XY, 103 VSPH XY ( ):

1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 315 030 Kč se zamítá pro předčasnost (první výrok).

2/ Žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce v přihlášce pohledávky číslo P23 ze dne 25. března 2014 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši jistiny 315 030 Kč z právního důvodu „Poskytování právních služeb v letech 2013 a 2014“ se splatností 25. března 2014. K přihlášce připojil kopii podacího lístku z 20. března 2014 a faktury č. 03102014 na částku 315 000 Kč, jíž vyúčtoval poskytnutí právní pomoci v rozsahu 100,5 hod. po 3 000 Kč plus DPH a výdaje 10 215 Kč, tedy částku 375 030 Kč, od níž odečetl zálohu 60 000 Kč. Po výzvě druhého žalovaného žalobce doplnil přihlášku podáním z 22. dubna 2014 tak, že předložil smlouvu o poskytování právní pomoci ze dne 2. května 2013 (dále jen „první smlouva“), s tím, že na jejím základě a na základě dodatků uzavíraných ústně a konkludentně poskytl dlužníku právní služby dle přiloženého vyúčtování.

Odvolací soud - cituje , , , , , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), dále , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení , a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a sp. zn. (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. ) [rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu] - dospěl k závěru, že přihláška pohledávky žalobce je vadná. Zdůraznil, že přihláška pohledávky musí obsahovat rozhodné skutečnosti podstatné pro její vznik, jež pohledávku individualizují tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou, neboť jen v takovém případě může být kvalifikovaně přezkoumána insolvenčním správcem i věřiteli.

Podle odvolacího soudu žalobce ani v doplnění přihlášky řádně nevylíčil vznik a výši jednotlivých dílčích úkonů za poskytnutí právních služeb. Právní služby poskytnuté dlužníku a jejich rozsah žalobce popsal až v žalobě. Dále uvedl, že „žalobce v přihlášce tvrdil, že s dlužníkem uzavřel S1 (první smlouvu), na jejímž základě a uzavřených dodatcích ústně a konkludentně dlužníku právní služby poskytoval, avšak v žalobě tvrdil a prokazoval uzavření S2 (jiné smlouvy z 20. prosince 2013), týkající se trestní věci KRPS XY, přičemž v doplnění přihlášky uplatnil nárok na odměnu i za toto zastupování“. Nadto, ani z žalobcem předloženého výběru z rubrik k doplnění přihlášky nebylo možné přesně určit, zda se úkony označené jako 1485/9 týkají trestní věci, ke které se měla vztahovat i smlouva z 20. prosince 2013, když žalobce uvedl, že věc se týká odpůrců D. a M. S.. Až v žalobě žalobce tvrdil, že vedle písemně uzavřených smluv uzavíral s dlužníkem smlouvy ústně, respektive konkludentně s akceptací návrhu dlužníka k zastupování podle , (dále jen „obč. zák.“), což v přihlášce netvrdil.

Odvolací soud uzavřel, že žalobcova přihláška pohledávky je neúplná a neobsahuje rozhodné skutečnosti týkající se vzniku jednotlivých nároků, spočívajících v tvrzeném uzavření smluv o poskytování právních služeb; z těchto důvodů nebyla způsobilá přezkumu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje, nebo je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel míní, že odvolací soud měl ve věci aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2013, sen. zn. ), nikoliv usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , které se na daný případ nevztahuje.

Dovolatel namítá, že jeho přihláška pohledávky obsahovala podstatné náležitosti, zejména důvod vzniku pohledávky - Poskytování právních služeb v letech 2013 a 2014. V doplnění přihlášky pak předložil listinné důkazy (smlouvu o poskytování právních služeb, plnou moc, vyúčtování právních služeb poskytnutých dlužníku, výběr z rubrik zpracovaných věcí). Vylíčil tedy rozhodující skutečnosti a přihláška pohledávky byla přezkoumatelná. Podle dovolatele postupoval odvolací soud nelogicky, když nárok dovolatele zamítl jako celek, přestože minimálně část právních služeb byla poskytnuta na základě první smlouvy, tvrzené již v přihlášce.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení míry konkretizace důvodu vzniku pohledávky z titulu práva na úhradu odměny za poskytování právních služeb v přihlášce pohledávky jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.

Nejvyšší soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

§ 174

(…)

(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

§ 188Přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem

(1) Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.

(2) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení již v době zjištění úpadku dlužníka a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn.

Judikatura Nejvyššího soudu k náležitostem přihlášky pohledávky a k důvodům, pro něž lze zamítnout žalobu o určení pravosti pohledávky pro předčasnost, je ustálena v následujících závěrech:

1/ Důvodem vzniku popřené pohledávky ( a ) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na u, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, které - ač přijaté při výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání - se v tomto směru uplatní i v poměrech založených ).

2/ Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky (k tomu srov. rozsudek ze dne 24. května 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 31. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 29/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. , či rozsudek ze dne 31. března 2015, sp. zn. ). Rovněž tyto závěry jsou přitom nepochybně pro poměry insolvenčního řízení vedeného podle plně využitelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. ).

V poměrech projednávané věci přitom ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že přihláška pohledávky dovolatele (P23) je zjevně - z hlediska vymezení právního důvodu vzniku přihlašované pohledávky - neurčitá (vadná), když z jejího obsahu není zřejmé, které právní věci (kauzy) měly být řešeny, a tudíž jaké konkrétní právní služby dovolatel dlužníku poskytl. Není ani rozpoznatelné, které (dílčí) části pohledávky vznikly na základě dovolatelem tvrzených dodatků ke smlouvě z 2. května 2013. Dále nelze seznat, kdy byly uzavřeny dodatky k této (první) smlouvě, neboť v přihlášce ani v jejím doplnění nejsou nikterak specifikovány. Konečně, v přihlášce pohledávky ani v jejím doplnění nejsou dostatečně vymezeny další rozhodné okolnosti vzniku části pohledávky, a to ve vztahu k uvedeným právním službám (respektive úkonům), u nichž není uvedeno ani datum jejich učinění [v doplnění přihlášky jde o první tři úkony (řádky) uvedené v poslední tabulce nadepsané jako „Kombajn, traktor, Nučice vepřín“].

Takto pojatá identifikace skutku popsaného v přihlášce pohledávky pak vskutku činí bez dalšího přihlášku vadnou a tudíž nezpůsobilou řádného přezkumu ( ). Za tohoto stavu nebylo možné o podané žalobě na určení pravosti pohledávek rozhodnout jinak, než ji pro předčasnost zamítnout.

U přípustného dovolání však přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti též k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Právě takovou vadou je odvolací řízení (respektive rozhodnutí odvolacího soudu) postiženo.

V dané věci je ze spisu (a ostatně i z napadeného rozhodnutí) zjevné, že odvolání podal pouze první žalovaný (dlužník), a to výslovně pouze proti bodům III. (vyhovující výrok ve věci samé) a V. (výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným) výroku rozsudku insolvenčního soudu (srov. blanketní odvolání č. l. 179 a jeho doplnění č. l. 189). Jen v mezích těchto výroků byl odvolací soud oprávněn věcně přezkoumat odvoláním napadené rozhodnutí. Jestliže odvolací soud prvním výrokem svého rozsudku změnil rozsudek insolvenčního soudu jako celek (tedy i ve vztahu ke druhému žalovanému, což se výslovně podává z toho, že druhým výrokem svého rozsudku rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů výslovně i vůči druhému žalovanému), pak tím zjevně nesprávně překročil meze své přezkumné činnosti. První a druhý žalovaný nejsou nerozlučnými společníky v rozepři (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2015, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ve vztahu k bodům I., II., IV. a VI. nebyl první žalovaný k podání odvolání ani subjektivně oprávněn.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), v duchu výše vyjádřených závěrů a při splnění předpokladů pro takový postup formulovaných v změnil rozsudek odvolacího soudu tak, aby z něj bylo zřejmé, že se týká jen těch výroků rozsudku insolvenčního soudu, které první žalovaný odvoláním skutečně napadl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobcem a prvním žalovaným je ve smyslu ustanovení a 2 a a 2 odůvodněn tím, že ač byla žaloba vůči prvnímu žalovanému odmítnuta a zamítnuta, v převažující části žalobou uplatněného nároku šlo o zamítnutí „pro předčasnost“, takže vzhledem k takovému výsledku nelze ani prvního žalovaného pokládat za úspěšného účastníka řízení. Tomu odpovídá výrok, podle kterého (ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným) nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádný z dotčených účastníků řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , ve spojení s ustanovením a a 2 , odůvodněn tím, že (poměřováno konečným výsledkem dovolacího řízení promítnutým ve změněném výroku napadeného rozhodnutí) dovolatel s dovoláním úspěšný nebyl a u žalovaných nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2019

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu