Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 84/2020-87

KSPH 62 INS 18526/201874 ICm 1175/201929 ICdo 84/2020-87

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce BADOKH – Kuhn Dostál advokátní kancelář s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 02553848, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Mlynářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Jiřině Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka ČKD Kutná Hora, a. s., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v Kutné Hoře, Karlov 197, PSČ 284 01, identifikační číslo osoby 00508055, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2020, č. j. 74 ICm 1175/2019, ), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 9. září 2019, č. j. -45, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl pro předčasnost žalobu, kterou se žalobce (BADOKH – Kuhn Dostál advokátní kancelář s. r. o.) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka ČKD Kutná Hora, a. s.) určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 185.910,45 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P182 (bod I. výroku); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

[1] Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 185.910,45 Kč (dále též jen „sporná pohledávka“). Jako důvod jejího vzniku uvedl, že s dlužníkem uzavřel dne 5. února 2015 smlouvu o poskytování právních poradenských služeb (dále též jen „smlouva o poskytování právních služeb“), na základě které dlužníku poskytl v období od 1. února 2016 do 30. dubna 2016 právní poradenské služby, jejichž cenu dlužníkovi vyúčtoval třemi fakturami (č. 2016044, č. 2016063 a č. 2016096). Celková dosud neuhrazená výše pohledávky za právní služby poskytnuté na základě uzavřené smlouvy měla podle žalobce činit částku 185.910,45 Kč.

[2] Na přezkumném jednání konaném dne 3. dubna 2019 žalovaná insolvenční správkyně dlužníka popřela pohledávku žalobce co do pravosti z důvodu, že smlouva o poskytování právních služeb není platná a žalobce ani poskytnutí právních služeb neprokázal. Dlužník spornou pohledávku uznal.

[3] Podle čl. 1 smlouvy o poskytování právních služeb (předložené žalobcem v neanonymizované podobě až při jednání před soudem prvního stupně konaném dne 9. září 2019) mělo žalobcem poskytované právní poradenství spočívat (a) v zastupování dlužníka v jednáních s akcionářem případně akcionáři (ať ve sporných či nesporných záležitostech), (b) v zastupování dlužníka ve sporech s akcionářem případně akcionáři dlužníka a (c) v poskytování případných dalších služeb právního poradenství dle potřeby a na žádost dlužníka.

3. Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), jakož i na ustanovení , (dále též jen „ “) – uzavřel, že přihláška, kterou žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka svou pohledávku, je vadná.

4. Přitom zdůraznil, že přihláška pohledávky musí obsahovat důvod jejího vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Požadavek, aby věřitel v přihlášce uvedl tyto skutečnosti, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení a může být naplněn jen uvedením skutečností, jež identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě pohledávka vznikla, a to natolik podrobně, aby bylo možné jednak přihlašovanou pohledávku odlišit od jiných pohledávek věřitele a jednak posoudit její pravost.

5. V poměrech dané věci, pokračoval insolvenční soud, žalobce v přihlášce uvedl jako důvod vzniku přihlašované pohledávky jen to, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o poskytování právních služeb. Podle insolvenčního soudu ovšem šlo jen o tzv. rámcovou smlouvu, která předpokládala, že v budoucnu budou uzavírány dílčí smlouvy, na jejichž základě budou poskytnuty konkrétní právní služby. Na vylíčení rozhodných skutečností týkajících se vzniku těchto dílčích smluv a jejich obsahu však žalobce zcela rezignoval. Tyto skutečnosti nejsou zřejmé ani z předložených příloh přihlášky pohledávky (faktur bez jakékoli specifikace poskytnutých právních služeb či smlouvy předložené jen v anonymizované podobě).

6. Jelikož insolvenční správkyně nevyzvala žalobce k odstranění vad přihlášky a žalobce tak sám neučinil, je nutné považovat podanou žalobu za předčasnou.

7. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

8. Odvolací soud – odkazuje závěry formulované Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 30. září 2016, sen. zn. , nebo v rozsudku ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že přihláška žalobcovy pohledávky neobsahuje údaje potřebné k dostatečné identifikaci skutku, na jehož základě měla sporná pohledávka vzniknout. Přihláška žalobcovy pohledávky tak nesplňuje základní náležitosti předepsané ustanovením a nebylo ji možné řádně přezkoumat.

9. Podle odvolacího soudu lze sice přisvědčit odvolací námitce žalobce, že z obsahu smlouvy o poskytování právních služeb (oproti mínění insolvenčního soudu) neplyne, že by měla mít povahu tzv. rámcové smlouvy, to však nic nemění na jinak věcné správnosti závěru insolvenčního soudu o vadnosti žalobcovy přihlášky. Tvrdil-li žalobce, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o poskytování právních služeb (tedy příkazní smlouvu podle ustanovení a násl. , ), měl současně v přihlášce specifikovat předmět sjednaných právních služeb a dohodnutou odměnu, jakož i tvrdit konkrétní údaje o jejich poskytnutí.

10. Tvrzení a důkazy, jež žalobce uplatnil až v průběhu tohoto incidenčního sporu, měl odvolací soud za nezpůsobilé ovlivnit závěr o vadnosti přihlášky žalobcovy pohledávky. Za bezvýznamnou z tohoto pohledu považoval rovněž skutečnost, že dlužník na přezkumném jednání pohledávku žalobce „uznal“.

11. Za přiléhavou konečně odvolací soud neměl ani argumentaci žalobce, že jej vázala povinnost mlčenlivosti o poskytnutých právních službách ve smyslu ustanovení , o advokacii. Přihlášku pohledávky je totiž podle odvolacího soudu nutné považovat za uplatnění nároku v soudním řízení proti dlužníku, pro které (byť se tak děje v poměrech insolvenčního práva) se povinnost mlčenlivosti neuplatní (v rozsahu nezbytném k tomu, aby svou pohledávku v přihlášce dle dostatečně identifikoval).

12. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a jednak na řešení právních otázek, jež nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle ) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

13. Dovolatel především argumentuje ve prospěch závěru, že přihláška jeho pohledávky obsahovala podstatné náležitosti, které umožňovaly identifikovat nárok uplatněný dovolatelem po skutkové stránce zcela nezaměnitelným způsobem, když v přihlášce je uveden jak právní důvod vzniku pohledávky (poskytnutí právních služeb na základě smlouvy o poskytování právních služeb, a to v období od února do dubna 2016), tak výše přihlašované pohledávky. Podle dovolatele neuvedení skutečností týkajících se konkrétního předmětu právních služeb, sjednané odměny a případně konkrétních údajů o poskytnutí právních služeb není vadou přihlášky ve smyslu ustanovení . Insolvenční soud tak měl o podané žalobě na určení pravosti jeho pohledávky (věcně) rozhodnout. V této souvislosti dovolatel odkázal též na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. června 2019, sen. zn. .

14. Postup soudů nižších stupňů, které žalobu na určení pravosti pohledávky pro předčasnost zamítly, má dovolatel dále za rozporný se základními zásadami insolvenčního řízení, zejména zásadou rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, jakož i se zásadou rovnosti věřitelů. Zdůrazňuje, že v situaci, kdy nebyl insolvenčním soudem ani insolvenčním správcem vyzván k doplnění přihlášky své pohledávky, nemohl předpokládat její vadnost (bránící jejímu řádnému přezkumu) a naopak důvodně očekával, že o žalobě na určení pravosti jeho pohledávky bude věcně rozhodnuto. Zamítnutím žaloby pro předčasnost došlo v poměrech dané věci pouze k faktickému prodloužení dovolatelovy nejistoty ohledně uspokojení přihlášené pohledávky v rámci insolvenčního řízení dlužníka, neboť je zřejmé, že přihlášku své pohledávky doplní o stejná tvrzení, jež uplatnil již v průběhu tohoto incidenčního sporu. Poukázal též na skutečnost, že v jiných insolvenčních řízeních jsou v obdobných případech pohledávky věřitelů shledávány bezvadnými a řádně přezkoumávány.

15. Dovolatel konečně považuje požadavek odvolacího soudu, aby věřitel, který přihlašuje pohledávku vzniklou na základě poskytování právních služeb, v přihlášce pohledávky specifikoval konkrétní předmět a rozsah poskytnutých právních služeb, za rozporný s právními předpisy upravujícími výkon advokacie. Ustanovení § 21 odst. 4 zákona o advokacii zbavuje advokáta povinnosti mlčenlivosti i ve sporu s klientem pouze v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem, což dovolatel také učinil, když svá tvrzení v přihlášce omezil na rozsah nezbytný k řádnému přihlášení svého nároku do insolvenčního řízení. Ze stejného důvodu také přiložil k přihlášce pohledávky smlouvu o poskytování právních služeb anonymizovanou o citlivé údaje týkající se předmětu poskytnutých právních služeb.

16. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

17. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k náležitostem přihlášky pohledávky a k důvodům, pro něž lze zamítnout žalobu o určení pravosti pohledávky pro předčasnost, podle níž:

[1] Důvodem vzniku popřené pohledávky ( a ) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na u, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. (vydaného v typově shodné věci, vycházející z obdobného skutkového rámce), jakož i judikaturu tam dále citovanou.

[2] Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. , nebo důvody (již dovolatelem zmíněného) rozsudku sen. zn. .

18. V poměrech projednávané věci přitom ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že přihláška pohledávky dovolatele je zjevně – z hlediska vymezení právního důvodu vzniku přihlašované pohledávky – neurčitá (vadná), když z jejího obsahu není zřejmé, jaké konkrétní právní služby měl dovolatel dlužníku poskytnout. Tuto skutečnost přitom nelze seznat ani z listin, jež tvořily přílohy přihlášky pohledávky (jednotlivých faktur a smlouvy o poskytování právních služeb).

19. Takto pojatá identifikace skutku popsaného v přihlášce pohledávky pak vskutku činí bez dalšího přihlášku vadnou a tudíž nezpůsobilou řádného přezkumu ( ). Za tohoto stavu nebylo možné o podané žalobě na určení pravosti pohledávky rozhodnout jinak, než ji pro předčasnost zamítnout.

20. Skutečnost, že žalovaná (jako insolvenční správkyně dlužníka) nevyzvala žalobce k odstranění vad přihlášky pohledávky (před jejím přezkoumáním), na výše uvedených závěrech ničeho nemění. V postupu odvolacího soudu, jenž plně respektuje výše uvedené judikaturní závěry dovolacího soudu, nelze spatřovat ani jakékoli porušení zásad insolvenčního řízení.

21. Vymezení právního důvodu vzniku přihlašované pohledávky (způsobem umožňujícím řádně identifikovat skutek, na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok do insolvenčního řízení) pak zjevně nemůže představovat ani porušení zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Je-li uvedení těchto skutečností nezbytné pro řádné uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení (pro její přihlášení), jakož i pro její následný přezkum (bez uvedení konkrétních údajů o poskytnutých právních službách nelze v poměrech dané věci rozumně uvažovat o tom, že přihlášený nárok byl po skutkové stránce nezaměnitelným způsobem identifikován), je odpověď na otázku, zda v popsané situaci jde o případ předvídaný ustanovením § 21 odst. 4 zákona o advokacii (podle kterého není advokát vázán povinností mlčenlivosti mimo jiné v rozsahu nezbytném pro řízení před soudem ve sporu s klientem), zcela triviální.

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 12. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu