Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3005/2014

U S N E S E N Í

A. R.

1/ F. K.

a

2/ E. K.

, o zaplacení částky 247.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2014, č. j. -253, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 13. února 2014, č. j. -253, odmítl podle (, , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. / – dále opět jen „“), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 (ve spojení s ustanovením ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody (jejichž prostřednictvím jednak namítl vady řízení a jednak se pokusil zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní názor, že žalovaní nejsou povinni vrátit dovolateli jistotu /kauci/, kterou jim poskytl za účelem zajištění mimo jiné i jejich nároku na náhradu škody způsobené za trvání nájmu na nemovitostech, jež mu pronajali nájemní smlouvou ze dne 1. května 2007). Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). Navíc dovolatel řádně nespecifikoval údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž ani tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Takto nastolenému požadavku však dovolatel nevyhověl a ostatně ani vyhovět nemohl, neboť namítl-li v dovolání pouze vady řízení a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadl (objektivně napadnout ani nemohl) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.

Nad rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že nepřípadný byl odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. června 1995, sp. zn.

„II. ÚS 84/94“

(správně ), uveřejněný pod č. 34/95 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V tomto případě totiž nejsou právní závěry odvolacího soudu (soudu prvního stupně) v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními a nejde tu ani o situaci, kdy z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, jak se mylně domníval dovolatel.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu