Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1113/2014

28 Cdo 1113/2014

U S N E S E N Í

České vysoké učení technické v Praze

,

IČ: 684 07 700, se sídlem v Praze 6, Dejvice, Zikova 1903/4, proti žalovanému

M. F.

,

z

astoupenému JUDr. Otakarem Kracíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dobročovická 1687/37

,

o zaplacení 5.032.643,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2013, č. j. -451, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. ledna 2014, č. j. -461, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -409, ve výroku I v části, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 3.301.250,- Kč; změněn byl rozsudek toliko v části o úrocích z prodlení coby příslušenství této pohledávky a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, zahrnující v to i náklady vzniklé státu (výroky II a III).

Předmětem řízení je žalobkyní uplatněné právo na poskytnutí peněžité náhrady za užívání nemovitostí v jejím vlastnictví (budovy v P., s pozemkem parc. č. 1140 v kat. území N.) žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy v době od 15. 5. 1999 do 31. 10. 1999. Uplatněné právo odvolací soud kvalifikoval jako právo na vydání bezdůvodného obohacení – majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), výši náhrady ( obč. zák.) určil ve výši obvyklé hladiny nájemného za pronájem obdobných nemovitostí v daném místě a čase (zjištěného posudkem znalkyně), vycházeje ze zjištění, že ve vymezeném době již žalovaný žalobkyni neposkytoval za užívání žádnou úplatu ani jiné plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, pokládaje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné, jež odporuje též ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. Pokládá za nesprávné, pokud soudy nižších stupňů při určení výše bezdůvodného obohacení vyloučily aplikaci ustanovení § 671 obč. zák. a výši obvyklé hladiny nájemného tak určily nikoliv ke dni uzavření (neplatné) nájemní smlouvy, ale se zřetelem k (žalobcem vymezené) době užívání nemovitostí žalovaným; přitom žalovaný opakuje okolnost, že v době uzavření smlouvy bylo nájemné za pronájem nebytových prostor nájemným regulovaným (viz ). Z judikatury dovolacího soudu poukazuje na rozhodnutí ve věcech sp. zn. , resp. . Konstruuje, že placením vyššího „nájemného“ v době předcházející předmětnému období se na jeho úkor obohatil žalobce. S odkazem na obč. zák. uvádí, že jeho právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno není a že soudy nižších stupňů neprovedly zúčtování účastníky vzájemně si poskytnutých plnění, v situaci, kdy jde o synallagmatický závazek účastníků ve smylu obč. zák. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “. Shledal, že dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu (jde-li o otázky, na jejichž řešení dovolatelem zpochybňované rozhodnutí ve věci samé závisí) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek ze dne 17. července 2008, sp. zn. ; rozsudek ze dne 2. září 2009, sp. zn. ; nebo rozsudek ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. – dostupné na

www.nsoud.cz

) se výše bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci (nemovitosti) určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných věcí (nemovitostí), zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Bylo-li by nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy.

Otázka právní kvalifikace závazkového vztahu účastníků (v závislosti na posouzení účastníky uzavřené smlouvy o nájmu jako smlouvy absolutně neplatné) byla v dané věci soudy vyřešena již v předchozích fázích řízení a její řešení bylo dovolacím soudem aprobováno již v rozsudku ze dne 31. července 2008, sp. zn. ; jde přitom o otázku, jež k dovolacímu přezkumu otevřena ani není. Je-li vztah účastníků vztahem z bezdůvodného obohacení (naplněním skutkové podstaty majetkového prospěchu vzniklého plněním z neplatného právního úkonu; § 451 odst. 2 obč. zák.), je vyloučeno, aby na práva a povinnosti účastníků byla aplikována ustanovení zákona o smlouvě nájemní, mezi nimi též dovolatelem výslovně zmiňované ust. § 671 obč. zák. o nájemném (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. ).

Je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou, poměřoval-li odvolací soud výši majetkového prospěchu žalovaného s částkami vynakládanými obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, maje přitom na zřeteli, že – jde-li o vymezené období užívání nemovitostí, za které žalobce žádá náhradu – nebylo regulováno již ani nájemné z nebytových prostor (srov. , kterou byla s účinností od 1. října 1995 zrušena , o cenové regulaci nájemného z nebytových prostor).

Právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu ani s dovolatelem označenými rozhodnutím Nejvyššího soudu – rozsudkem ze dne 17. října 2000, sp. zn. , v němž dovolací soud aplikoval ustanovení obč. zák. o nájemném v případě nájmu pozemků, jenž vznikl ze zákona (podle ustanovení ), resp. rozsudkem ze dne 17. června 2003, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou výše nájemného z nebytových prostor a případně vzniklého bezdůvodného obohacení za situace jinak platně uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor (výklad a aplikace ust. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor).

Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani prostřednictvím dovolatelem předestřených otázek o promlčení práva žalovaného vůči žalobci na vydání bezdůvodného obohacení (otázky týkající se výkladu a aplikace ust. § 107 odst. 3 obč. zák., ve vazbě na ustanovení § 457 obč. zák.), neboť takové právo předmětem řízení není a na řešení těchto otázek tedy rozsudek odvolacího soudu ani nezávisí. Ostatně i dovolatelem citované ustanovení § 457 obč. zák. (jež určuje vzájemnou vázanost práv a účastníků neplatné nebo zrušené smlouvy) uplatní se pouze tehdy, plnily-li si obě strany. V daném případě – jak ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá – za užívání nemovitosti v žalobou vymezeném období ovšem žalovaný neposkytl žalobci žádné plnění. Zásada vázanosti soudu žalobním návrhem (vyplývající z ) pak soudu neumožňuje, aby přihlížel k jiným plněním mimo rámec předmětu řízení, kdy je zcela v dispozici účastníka, využije-li institutů námitky započtení popřípadě vzájemného návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že v posuzované věci není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ; proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl ( věta první ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a 146 odst. 3 za situace, kdy žalobci, jenž by měl na jejich náhradu jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. září 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu